ADHD a závislosti: Jak vysoké riziko a jak se léčí substance use v terapii

Když někdo má ADHD, není jenom rozptýlený nebo neklidný. Mnozí z nich bojují s něčím mnohem hlubším - s potřebou vyrovnat si vnitřní chaos pomocí alkoholu, drog nebo jiných látek. V České republice se to stává stále častější realitou. Lidé s nelečeným ADHD mají 2,5krát vyšší riziko vývoje závislosti než ti, kteří ADHD nemají. A to není jen statistika - je to každodenní boj, který se odehrává v kancelářích, domácnostech a adiktologických centrech po celé zemi.

Proč lidé s ADHD často začnou užívat látky?

Není to o hledání euforie, jak tomu bývá u lidí bez ADHD. Lidé s touto poruchou nechcí být „vysocí“. Chtějí být normální. Chtějí, aby jejich mozek přestal běžet jako rozbitý počítač, který se neustále přetíží. A tak začnou užívat alkohol, pervitin, marihuánu nebo benzodiazepiny - ne proto, že jsou „slabí“, ale protože to je jediný způsob, jak na chvíli ztlumit hluk uvnitř.

Studie z roku 2014 ukazují, že až 68 % pacientů s komorbidním ADHD a závislostí říká, že návykové látky jim pomáhají zvládnout emoční výkyvy, impulzivitu a pocit, že „nic nezvládají“. To je sebemedikace. A je to nebezpečná cesta. Každý náhodný užití látky je jako krátkodobý „patch“ na rozbitý systém - zatímco v pozadí se poškozuje mozek, zvyšuje se tolerance a vzniká závislost.

Co se děje, když ADHD nelečíte?

Když dítě s ADHD nedostane včasnou pomoc, riziko závislosti se nejen zvyšuje - zvyšuje se i složitost léčby později. Dospělí, kteří s ADHD žili bez léčby od dětství, mají o 30 % vyšší pravděpodobnost, že se po léčbě závislosti vrátí ke kouření, pít nebo užívat drogy. Průměrná doba rekonvalescence u těchto lidí je 14 měsíců. U lidí bez ADHD je to 9 měsíců.

Proč? Protože léčba závislosti bez řešení základního ADHD je jako čistit kuchyni, když v domě teče voda z roztrženého potrubí. Zatímco se snažíte odstranit důsledky (alkohol, drogy), zůstává neřešená příčina (nepřehledný mozek, nízká tolerance na frustraci, problémy s plánováním).

Léčba není jednoduchá - a to je problém

Standardní adiktologické programy, jako jsou Dvanáctikrokové programy (AA), jsou pro lidi s ADHD často neefektivní. Proč? Protože vyžadují strukturu, sebeovládání a dlouhodobou poslušnost - věci, které jsou u ADHD těžké. Výzkumy ukazují, že 73 % pacientů s ADHD má problémy s dodržováním těchto strukturovaných programů. To neznamená, že nechtějí vyléčit. Znamená to, že systém je pro ně nevhodný.

Naopak modifikovaná kognitivně-behaviorální terapie (KBT) pro ADHD má úspěšnost až 65 % - o 17 % více než klasická KBT. Co dělá rozdíl? Důraz na emoční regulaci, externí pomůcky (připomínky, denní plány, checklisty), a postupné zvyšování odolnosti proti impulzům. Nejsou to „pravidla“. Jsou to nástroje, které nahrazují chybějící vnitřní systém.

Farmakoterapie: Když stimulancia pomáhá zastavit závislost

Je to paradox, který mnohým zní jako nesmysl: léky, které jsou stimulanty (jako methylfenidát), pomáhají lidem s ADHD přestat užívat stimulanty. Ale není to náhoda. Methylfenidát a atomoxetin nejsou „návykové“ v tom smyslu, jak si to představujeme. Když jsou podávány v správné dávce, stabilizují mozek. Zvyšují úroveň dopaminu a noradrenalinu tam, kde je jich málo - a tím snižují potřebu hledat tyto látky venku.

Studie z roku 2022 ukazují, že farmakoterapie snižuje riziko zneužívání návykových látek u dospělých s ADHD o 25 %. U těch, kteří už měli problémy s kriminalitou nebo opakovanými relapsy, byl pokles ještě větší. V ČR je nejčastěji používaným lékem Quasym (methylfenidát) - má 52 % tržního podílu. Ale problém je v dostupnosti. Mnoho pacientů čeká 4-6 týdnů na atomoxetin, protože lékárny ho nemají na skladě. A každý týden čekání zvyšuje riziko návratu k alkoholu o 15 % ročně.

Kombinace atomoxetinu s naltrexonem (lék na potlačení závislosti) snižuje riziko recidivy o 42 % oproti samotnému naltrexonu. To není teorie - je to klinická realita, kterou už několik českých center aplikuje.

Co potřebujete k úspěšné léčbě?

Úspěch není v jednom léku nebo jedné terapii. Je v kombinaci. Podle průzkumu Prev-Centra z roku 2022 je léčba „spíše úspěšná“ pouze u 28 % pacientů, kteří dostali jen léky. Ale u 62 %, kteří dostali léky + specializovanou psychoterapii, je výsledek pozitivní.

Optimální léčebný model zahrnuje pět pilířů:

1. Strukturovaný denní režim - s externími pomůckami: telefonní připomínky, papírové checklisty, denní plány. Mozek s ADHD neumí si sám vytvořit strukturu.
2. Modifikovaná KBT - zaměřená na emoční regulaci, zvládání frustrace a plánování, ne jen na „přestat užívat“.
3. Farmakoterapie titrovaná podle potřeb - ne „standardní dávka“, ale individuální titrace. Methylfenidát 10-60 mg/den, atomoxetin 40-100 mg/den.
4. Podpora v zaměstnání a vzdělávání - lidé s ADHD často ztrácejí práci kvůli zapomínání, impulsivním reakcím nebo nezvládnutí stresu.
5. Specializované programy pro bezpečnost - dospělí s ADHD mají 2,3krát vyšší riziko dopravních nehod. Programy na zlepšení pozornosti za volantem jsou nezbytné.

Problém je systém - ne lidé

Největší překážkou není nedostatek motivace. Je to roztržený systém péče. Průměrný pacient s komorbidním ADHD a závislostí projde během prvních 6 měsíců 3-5 různými institucemi: adiktologické centrum, psychiatr, psycholog, lékárna, centrum pro duševní zdraví. Každá instituce má jiný přístup. Nikdo neví, co dělá druhý. Výsledek? Efektivita terapie klesá o 33 %.

Od ledna 2024 je v ČR zaveden integrovaný záznam pro pacienty s duševními poruchami a závislostmi. To je krok vpřed. Ale stále máme jen 15 specializovaných center pro ADHD a závislosti - a potřebujeme alespoň 80, aby pokryli 100 % potřebné kapacity. Podle České lékařské komory je dnes pokryta pouze 18 % potřeby.

Co se děje v praxi? Příběhy z první ruky

Na portálu ADHD Česká republika sdílí Petra, 34 let: „Po 10 letech boje s pervitinem mi diagnostika ADHD a methylfenidát pomohly přestat. Lék mi stabilizoval náladu - a najednou jsem nepotřebovala drogu, abych se cítila normálně.“

Ale na Redditu uživatel „ADHDwarrior“ píše: „Čekám už 6 týdnů na atomoxetin. Každý den se cítím, že se vracím zpět. Lékárna nemá, lékař říká, že to je normální. Ale pro mě to není normální - to je život, který se rozpadá.“

76 % dotázaných pacientů tvrdí, že lékaři v adiktologických centrech často podceňují přítomnost ADHD. „Mysleli, že jsem jenom alkoholik,“ říká Martin, 41 let. „Až když jsem se sám doptal na ADHD, zjistil jsem, že všechno, co jsem za deset let dělal, bylo reakcí na něco, co jsem nevěděl, že mám.“

Budoucnost: Technologie a personalizace

Už se používají chytré hodinky, které monitorují impulzivitu a stresové reakce. Když se zjistí vzorec, který předchází náhodnému užití látky, systém upozorní na mobil - a nabídne alternativu: dýchací cvik, procházka, telefonát. Studie ukazují, že to snižuje riziko užití o 22 %.

Univerzita Karlova v roce 2023 testovala aplikaci „Mindful ADHD“ - kombinaci mindfulness a KBT. U pacientů s alkoholovou závislostí a ADHD snížila cravingy o 35 %. To je významný krok.

Profesor Samuele Cortese předpovídá, že za pět let bude léčba založená na genetickém testování - vybírat lék podle toho, jak mozek pacienta reaguje na dopamin. Ale MUDr. Vodička varuje: „V roce 2022 bylo registrováno 7 nových léků na ADHD. Pouze dva z nich mají důkazy pro efektivitu u komorbidních závislostí. Není důvod, abychom všechno zkusili. Potřebujeme důkazy, ne hledání zázraků.“

Co můžete udělat teď?

1. Pokud máte podezření na ADHD a závislost - nečekejte. Zajděte na lékaře, který má zkušenosti s komorbiditou. Ne na obecného psychiatra, ale na specialistu.

2. Pokud jste rodina někoho s ADHD a závislostí - neobviňujte. Podporujte. Pomáhejte najít správnou pomoc. Čekací doby jsou dlouhé, ale nejsou nekonečné.

3. Pokud pracujete v zdravotnictví - naučte se rozpoznávat ADHD u pacientů s závislostí. To není „zlo“ nebo „slabost“. Je to neurologická rozdílnost, která vyžaduje jiný přístup.

ADHD není příčinou závislosti. Je to příčina, proč se někdo může závislosti dopustit. A když ji léčíte správně, závislost se často sama od sebe vypíná - jako když vypnete hlavní vypínač, a ne jen odpojíte kabely.