Abstinence: Co to je a jak ovlivňuje léčbu traumatu
When you hear the word abstinence, odmítnutí používání látek nebo chování, které dříve sloužilo jako útěka od bolesti. Also known as emocionální odvykání, it is not just about stopping drug use—it’s about learning to sit with pain instead of running from it. V kontextu léčby traumatu je abstinence o mnoho víc než jen přestání užívat alkohol, drogy nebo jiné látky. Je to proces, kdy člověk přestává používat jakékoli mechanismy, které mu pomáhaly utéct od citové bolesti: přehnaná práce, sex, sociální izolace, přehnané přemýšlení, nebo dokonce přehnaná pomoc druhým. Tyto chování nejsou závislostí v klasickém smyslu, ale jsou stejně destruktivní – jen neviditelné.
Abstinence v terapii traumatu není trest, ale ochrana. Když někdo zažil silné trauma, jeho mozek se naučil, že bolest je nebezpečná a musí být okamžitě potlačena. Dlouhodobě to vede k tomu, že člověk neví, jak se cítit. Aby se cítil lépe, musí něco udělat – něco, co ho odvádí. Terapie neříká, že to musíte přestat hned. Říká: abstinence je prostor, kde se můžete naučit, jak být s tím, co cítíte, bez útěku. To je těžké. Většina lidí, kteří přijdou do terapie po traumatu, si myslí, že chtějí „vyléčit“ bolest. Ve skutečnosti potřebují naučit se žít s ní. A abstinence je první krok k tomu, abyste to mohli udělat bez toho, aby vás přetížila.
Abstinence není jen pro ty, kdo mají závislost. Je to klíčový prvek i u lidí, kteří se utíkají přes přílišné pracovní zařízení, přes kontrolu druhých, přes přehnanou organizaci, přes nespavost nebo přes přehnanou aktivitu. V našich článcích najdete příběhy lidí, kteří se naučili přestat utíkat – a začali se znovu cítit. Někteří z nich používali EMDR, jiní se zaměřili na tělesné techniky, třetí se učili dýchat. Ale všichni začali stejně: zastavili se. A to je ten nejtěžší krok. V tomto sbírce najdete články, které vám ukážou, jak abstinence funguje v praxi, jak se s ní pracuje v terapii, a jak ji rozpoznat, když ji používáte i vy – i když si to nemyslíte.