When you're drowning in thoughts you can't shake, when the night feels too long and no one understands, a linka bezpečí, volně přístupná telefonní linka poskytující okamžitou psychologickou podporu bez ohledu na čas nebo důvod. Also known as krizová linka, it's not therapy, but it can be the first step back to breathing normally. V Česku funguje několik takových linek – a všechny jsou zdarma, anonymní a dostupné 24/7. Nejde o to, že byste měli být "na hranici". Stačí, když se cítíte přetížení, ztracení, nebo když vás něco zastaví na půli cesty – a nevíte, kam dál.
Linka bezpečí není jen pro ty, kdo přemýšlí o sebevraždě. Je pro tu, co se právě rozloučila s partnerem a nemůže spát. Pro muže, co se snaží skrýt úzkost pod práce a alkoholem. Pro teenagerku, co se cítí sama ve škole. Pro rodiče, co se bojí, že nejsou dost dobrými rodiči. Každý z nich má nárok na to, aby někdo jen poslouchal – bez hodnocení, bez rad, bez tlaku. A to je přesně to, co tyto linky dělají. Odpovídají na ně je tým vyškolených asistentů – často psychologové, sociální pracovníci nebo dobrovolníci s dlouhodobým vzděláváním v oblasti krizové intervence. Neřeší vaše životní problémy za vás. Ale pomáhají vám najít vlastní hlas, když se v něm ztratíte.
Co se stane, když zavoláte? Nejprve vás někdo přijme. Neřekne vám, že to není vážné. Neřekne, že to přejde. Prostě řekne: "Tuším, že to teď je těžké. Chci slyšet, co se děje." A pak vás nechá mluvit. Někdy pět minut. Někdy půl hodiny. Někdy se vás ptá na to, co vás nejvíc děsí. Někdy jen tiše sedí s vámi v tom, co se děje. A pak vás nechá jít – s tím, že jste nebyli sami. A to je moc. Více než většina terapií, které trvají měsíce.
Linka bezpečí není řešení. Ale je mostem. Mostem od pocity bezmoci k tomu, že se znovu můžete dotknout svého těla, svého dechu, svého vlastního života. A pokud se rozhodnete jít dál – k terapeutovi, k lékaři, k podpoře – linka vám může pomoci najít ten správný krok. V našem sbírce článků najdete informace o tom, jak se chovat po panickém záchvatu, jak rozpoznat spoluzávislost, nebo jak se vypořádat s dětským traumatem. Všechny tyto témata se dotýkají stejné věci: když se něco zlomí, kde najít ruku, která vás udrží. A někdy ta ruka je jen telefonní číslo na druhém konci drátu.
Varovné signály sebevraždy nejsou vždy hlasité - často jsou tiše a přehlíženy. Naučte se rozpoznat slova, chování a nálady, které mohou signalizovat krizi. Víte, co dělat, když někdo řekne: „Nemám pro co žít“?