When you feel nedůvěra v terapii, pocit, že nikdo nechápe, co prožíváte, nebo že terapie je jen další forma kontroly. Also known as strach z terapie, it often comes from past experiences where trust was broken—by family, institutions, or even earlier therapists. To není slabost. To je vaše psychika, která se snaží chránit vás před dalším bolestí.
Nejčastější důvod, proč lidé odloží terapii, je strach, že terapeut je jen další člověk, který je větší než oni, kdo je bude posuzovat nebo říkat, co mají dělat. Ale skutečná terapie není o tom, aby vás někdo „napravil“. Je to o tom, aby někdo seděl vedle vás, když se cítíte ztracení. Většina terapeutů, kteří pracují s traumatem, přístupem, který respektuje váš tempa a vaše hranice, nechává klienta vést. Neberou vás za pacienta, ale za člověka, který už dlouho přežívá.
Proč je těžké důvěřovat? Váš mozek si pamatuje, když vás někdo zklamal. Když jste jako dítě řekli „je mi špatně“ a nikdo nevěřil, nebo když jste jako dospělý řekli „potřebuji pomoct“ a dostali jste odpověď „to je jen ve tvé hlavě“. To vás naučilo, že výkřik je nebezpečný. Ale terapie není o tom, aby jste se otevřeli někomu, kdo vás může zradit. Je to o tom, aby jste se otevřeli někomu, kdo se nechá vás naučit, jak důvěřovat znovu. terapeutický vztah, je to jediné, co opravdu funguje v psychoterapii—ne technika, ne metoda, ne kniha. To je spojení, kde můžete být slabý a přesto bezpečný.
Nedůvěra v terapii neznamená, že jste zlý nebo zlomený. Znamená to, že jste přežili. A přežití neznamená, že musíte dělat všechno sami. Mnoho lidí, kteří se dnes cítí lépe, kdysi cítili přesně to samé. Někteří se nechali přesvědčit, že terapie je pro „šílence“. Jiní si řekli, že to je nákladné. Nebo se báli, že se „rozpadnou“ při hledání svých ran. Ale většina z nich zjistila, že první sezení je nejtěžší. A že po něm už není všechno stejné.
V této sbírce najdete články, které neříkají, že „musíte věřit“. Říkají: „Je v pořádku, když nevěříte. A tady je, jak to můžete zkusit bez tlaku.“ Naučíte se, jak rozpoznat, kdy je terapeut skutečně bezpečný, jak si vybrat první sezení, když se bojíte, a proč některé metody, jako EMDR nebo somatická terapie, mohou pomoci i těm, kdo nemohou mluvit o svém trauma. Nejsou tu žádné závěry. Jen skutečné příběhy, praktické kroky a odpovědi na otázky, které nikdo jiný nechce slyšet.
Paranoidní porucha osobnosti je chronická porucha založená na trvalé nedůvěře a podezíravosti. Léčba je dlouhodobá, zaměřuje se na psychoterapii, zejména KBT, a doplňkově na léky. Úspěch závisí na budování důvěry a postupné změně myšlenkových schémat.