Protipřenos v psychoterapii – co to je a proč na tom nesmí zapomenout

When working with protipřenos, nevědomý proces, kdy terapeut přenáší vlastní pocity, očekávání nebo trauma na klienta. Also known as countertransference, it shapes every terapeutický kontakt. The phenomenon belongs to psychoterapie, systematické ošetření duševního zdraví pomocí rozhovoru a technik and is especially relevant in terapie traumatu, zvládání posttraumatických stresových reakcí pomocí metod jako EMDR. Ignoring it can derail treatment, while mindful handling turns it into cenný zdroj insightu.

Proč se protipřenos objevuje? Jednoduše, terapeuti jsou lidé s vlastním životním příběhem. Když klient otevře staré rány, může se terapeut cítit (ne)bezmocně, rozzlobeně nebo dokonce ochránitelně. Tyto reakce představují klíčový atribut – emocionální odezvu, která vyžaduje pravidelnou supervizi a sebereflexi. Studie ukazují, že terapeutové, kteří aktivně monitorují protipřenos, mají vyšší úspěšnost v EMDR, Eye‑Movement Desensitization and Reprocessing, metoda zaměřená na zpracování traumat a v dlouhodobé stabilizaci klienta.

Jak rozpoznat a pracovat s protipřenosem

Nejprve si všimněte vzorce: pokud se po konkrétní seanci cítíte vyčerpáni, iritováni nebo naopak příliš nadšení, může to být signál. Dále se zaměřte na terapeutické hranice – jasně definované limity, které chrání oba partnery. Když jsou hranice příliš porušené, protipřenos může eskalovat a vést k „závislosti“ na terapeutickém vztahu. Naopak pevné hranice pomáhají udržet prostor pro objektivní zpracování emocí.

Praktické tipy: zapisujte si po každém setkání stručné poznámky o svých pocitech, konzultujte je s kolegou nebo supervizorem, a zkoušejte techniku „stop‑ask“ – když pocit vyvstanou, zeptejte se: „Co v sobě toto cítím a proč?“. Tímto způsobem měníte protipřenos z automatického zámku na nástroj pro hlubší porozumění klientova světa.

Pro tipicky náročné situace, například když klient připomíná terapeuta z dětství, se doporučuje použít reflexní otázky: „Jaká část mého vlastního příběhu se právě otevírá?“. Tato metoda pomáhá rozlišit, co patří klientovi a co je jen odrazem terapeutových vlastních potřeb.

Jedním z nejčastějších omylů je považovat protipřenos za selhání. Ve skutečnosti je to indikátor aktivního zapojení a může vést k lepšímu výsledku, pokud se s ním zachází kompetentně. V praxi to znamená, že terapeuté by měli mít pravidelné sezení s kolegy, kde proberou vlastní reakce a vytvoří si plán, jak je v další terapii využít.

Proč je to relevantní i mimo klinické prostředí? Vedení týmů, školení nebo i osobní vztahy se totiž podobají terapeutickému prostoru – jsou plné emocí a skrytých očekávání. Pochopení protipřenosu tak může zlepšit komunikaci a snížit konflikty i v běžném životě.

V naší sbírce najdete články, které ukazují konkrétní scénáře: od protipřenosu v párové terapii, přes jeho roli při práci s PTSD, až po praktické návody, jak ho sledovat během EMDR či kognitivně‑behaviorální terapie. Každý příspěvek nabízí konkrétní tipy, takže si můžete okamžitě vyzkoušet, co funguje nejlépe ve vaší praxi.

Pokud vás zajímá, jak využít protipřenos k posílení terapeutického vztahu a získat lepší výsledky, pokračujte níže a prozkoumejte jednotlivé příspěvky, které rozebírají různé úhly a techniky související s tímto fenoménem.