When working with trauma-informovaná péče, přístup, který rozumí, jak trauma ovlivňuje chování, emoce a tělo, a neptá se „Co s tím máš?“, ale „Co ti bylo učiněno?“. Also known as trauma-informed care, it is not just another therapy method—it’s a complete shift in how we understand people who’ve been hurt. Mnoho lidí, kteří prožili traumata, se setkává s tím, že jim ostatní říkají, že „přestanou přemýšlet o tom“ nebo „neměli by být tak citliví“. Trauma-informovaná péče to přesně obrací naopak: místo toho, aby se snažila „opravit“ chování, ptá se, proč toto chování vzniklo. Je to jako přečíst knihu od konce, ale teď jde o to, aby se člověk naučil číst od začátku.
Tento přístup není jen o psychoterapii. Zahrnuje i to, jak se chová lékař, učitel, sociální pracovník nebo dokonce policista. Pokud někdo trpí PTSD, posttraumatickou stresovou poruchou, která se projevuje flashbacy, vyhýbáním se nebo přehnanou reakcí na bezpečné situace., potřebuje prostředí, kde se necítí ohrožený. To znamená, že necháváte člověka rozhodovat, kdy a jak se otevře, nebo kdy potřebuje pauzu. Není to o tom, aby terapeut „vybídl“ k vyprávění. Je to o tom, aby se člověk mohl cítit v bezpečí, i když mlčí. A právě proto se trauma-informovaná péče často spojuje s somatickou terapií, prací s tělem, která pomáhá nervovému systému zase najít klid, protože trauma se ukládá nejen v hlavě, ale i v svalech, dechu a nervových dráhách. Mnoho lidí, kteří dříve nechápali, proč se jim při hlasitém zvuku zatřásly ruce, teď poznávají, že to není „nervozita“, ale tělo si pamatuje.
Co se stane, když terapeut ví, že klient přežil násilí, ale nepřiznává to? Trauma-informovaná péče nevyžaduje, aby se to vyprávělo hned. Vyžaduje, aby se vztah postavil na důvěře, ne na přiznání. A to je přesně ten rozdíl, který dělá výrazný rozdíl. V našich článcích najdete příběhy lidí, kteří se po letech naučili důvěřovat opět, přístupy, jak pracovat s flashbacy bez toho, aby se člověk zhroutil, a jak se EMDR, metoda, která pomáhá mozku přepracovat traumata pomocí očních pohybů a rytmu. přirozeně zapadá do tohoto celku. Nejde o to, aby jste „překonali“ traumatum. Jde o to, aby se vaše tělo a mysl naučily, že jste bezpeční teď. A tohle je právě to, co všechny články pod tímto tagem sdílejí.
Sekundární traumatizace je skryté riziko pomáhajících profesí. Učitelé, lékaři a sociální pracovníci přijímají bolest klientů - a často si neuvědomují, že to jejich duši ničí. Jak ji rozpoznat a jak se chránit.