Varovné signály sebevraždy nejsou vždy hlasité. Často jsou tiše, skryté za úsměvem, odmlčením nebo přehnanou účastí na životě ostatních. Varovné signály sebevraždy, jsou chování, slova nebo změny, které mohou naznačovat, že někdo přemýšlí o ukončení svého života. Also known as signály krizového stavu, tyto příznaky neznamenají, že člověk už rozhodl, ale že je v hluboké psychické bolesti a potřebuje pomoci. Nejde o náhodné změny – jde o PTSD, poruchu, která často vede k pocitu bezvýchodnosti a bezmoci, která se projevuje u lidí, kteří prožili nesnesitelné zkušenosti. Pokud někdo trpí PTSD, má závažnou úzkost, nebo se cítí jako zátěž, tyto signály se mohou zesílit.
Co hledat? Když někdo přestane mluvit o budoucnosti, přestane plánovat, říká věci jako „všichni by byli šťastnější bez mě“ nebo „už to nevydržím“, jde o červená varování. Změny ve spánku, jídle, zájmu o dříve milované věci – to vše může být signál. Někdo může začít rozdávat věci, psát poslední zprávy nebo náhle „vyřešit“ vztahy. To vše není náhoda. Psychoterapie, je nejúčinnější cesta, jak pomoci člověku najít způsob, jak přežít tuto bolest. Nejde o to, aby se člověk „přestal cítit špatně“ – jde o to, aby se naučil, že jeho bolest nemusí být navždy. A krizová intervence, je okamžitý zásah, který může zastavit pád, když je čas už těsný. V Česku existují krizová centra, která pomáhají 24 hodin denně – nejen pro ty, kdo hrozí sebevraždou, ale i pro ty, kdo se obávají, že někdo blízký může být v nebezpečí.
V této sbírce najdete články, které vám pomohou rozpoznat, co se skrývá za tichým odchodem, za náhlou změnou chování nebo za tím, že někdo přestal odpovídat na zprávy. Naučíte se, jak se vůbec zeptat, když to nevíte, jak říct: „Jsem tady.“ Najdete informace o tom, jak psychoterapie pomáhá lidem, kteří se cítí ztracení, a jak krizová intervence funguje v praxi. Nejsou to teorie – jsou to reálné příběhy, návody a informace, které mohou zachránit život. Když víte, co hledat, můžete udělat rozdíl. A to je důvod, proč tu tyto články máme.
Varovné signály sebevraždy nejsou vždy hlasité - často jsou tiše a přehlíženy. Naučte se rozpoznat slova, chování a nálady, které mohou signalizovat krizi. Víte, co dělat, když někdo řekne: „Nemám pro co žít“?