When someone spends hours listening to stories of abuse, loss, or survival, their own nervous system doesn’t stay untouched. Vicarious trauma, je psychické zranění, které vzniká při opakovaném vystavování traumatu druhých, často u terapeutů, sociálních pracovníků, lékařů a hasičů. Also known as compassion fatigue, it’s not burnout – it’s your body and mind absorbing pain that wasn’t originally yours. To je něco, co se nestane jen „někomu jinému“. V Česku se s tím potýká každý třetí terapeut, který pracuje s traumatem – a většina z nich to nezná pojmem, ani neví, že to není jejich vina.
Nejde jen o to, že jste unavení. Vicarious trauma se projevuje jinak: máte problémy se spánkem, i když jste v práci nepracovali přes den. Vzpomínáte si na příběhy klientů i ve volném čase, jako by to byly vaše vlastní vzpomínky. Cítíte se nebezpečně, i když jste v bezpečí. Ztrácíte radost z práce, kterou jste dříve milovali. A pak se ptáte, proč se vám to stává. Protože vaše tělo si pamatuje. Trauma se neukládá jen v hlavě klienta – některé emoce, napětí, strach se přenášejí prostřednictvím hlasu, ticha, pohledu. A vaše nervový systém je na to připravený. To není slabost. To je přirozená reakce na to, co vidíte a slyšíte. Vědecky to potvrzují studie z klinické psychologie – a v Česku to už začínají rozumět i terapeuti, kteří pracují s somatickými přístupy jako SE nebo TRE. Tyto metody nejsou jen pro klienty. Jsou i pro ty, kdo pomáhají.
Co dělat, když to začne vás požírat? Nejprve poznat. Pak přiznat, že to potřebujete řešit. A potom začít s malými kroky – přerušovat sezení, mít svůj vlastní terapeut, dělat tělesné cvičení, nechat si čas na odpočinek bez příběhů druhých. Většina terapeutů v Česku to prožívá – ale jen někteří se o tom mluví. V této sbírce najdete články, které vám pomohou pochopit, jak se s tím vypořádat. Od praktických návodů, jak si vytvořit bezpečný prostor pro sebe, až po to, jak rozpoznat první známky, když to už začíná ovlivňovat váš život. Nejste sami. A nejste slabí. Jen jste lidé, kteří se nechali dotknout. A to je právě to, co dělá vaši práci tak důležitou – i když to stojí cenu.
Sekundární traumatizace je skryté riziko pomáhajících profesí. Učitelé, lékaři a sociální pracovníci přijímají bolest klientů - a často si neuvědomují, že to jejich duši ničí. Jak ji rozpoznat a jak se chránit.