Psychoterapie není něco, co dělá jen „blázni“ nebo lidé, kteří si neumí pomoci sami. To je jen jeden z mnoha mýtů, které přetrvávají i v roce 2025, a přitom brání lidem získat tu pomoc, kterou potřebují. Když se někdo rozhodne jít k terapeutovi, často se setká s nechápáním, šeptáním, nebo dokonce s potupou. A přitom psychologie má jasnou odpověď: psychoterapie je nejefektivnější nástroj, který máme k dispozici pro změnu života - a to nejen při vážných poruchách, ale i pro seberozvoj, lépe porozumění sobě a zlepšení vztahů.
„V terapii ležím na pohovce a terapeut jen dělá, že poslouchá“
Ten obraz je z konce 19. století - z Freudovy doby. Dnes se to tak vůbec nejeví. Moderní psychoterapie není o tichém muži v kabátě, který zapisuje poznámky, když jste na pohovce. Dnes terapeut sedí naproti vám na židli, dívá se do vašich očí a reaguje. Nejde o pasivní poslouchání. Jde o aktivní spolupráci. Terapeut vás nejen slyší - pomáhá vám pochopit, co vlastně říkáte, když to říkáte, a proč to říkáte právě tak. Tiché chvíle? Ano, někdy jsou. Ale ne proto, že terapeut „neví, co říct“. Ale proto, že vám dává prostor, abyste si sám našel slova. Když řekne „hm“, není to jen zvuk. Je to signál: „Vím, že to je těžké. Jsem tady.“
„Terapeut ví, co si myslím. Vidí mi do hlavy.“
Tady je pravda: terapeut nečte myšlenky. Ale umí číst věci, které jste neřekli. Někdy si všimne, že když zmíníte svého otce, ztuhnete. Nebo že když se zmíníte o práci, hned se začnete omlouvat. To není telepatie. To je trénink. Terapeut se učí rozpoznávat vzory - jak se lidé chovají, když se cítí nebezpečně, ztrapněně, nebo nevědomě se brání. Nevidí vaši minulost. Ale když ji popíšete, může vám pomoci vidět, jak vás ovlivňuje dodnes. A to je úplně jiná věc.
„Na terapii chodí jen ti, co mají vážné problémy“
Toto je nejškodlivější mýtus. Protože když si myslíte, že „jen blázni“ nebo „ti, co už nevědí kudy kam“, potom se nikdy neodvážíte jít. A přitom většina lidí, kteří chodí k terapeutovi, nemá diagnózu. Chodí proto, že se cítí unavení. Protože se neustále snaží být silný. Protože mají pocit, že něco chybí, ale nevědí co. Protože se chtějí lépe vypořádat s rozvodem, s novou prací, s rodinou, s touhou po smyslu. Psychoterapie není jen „léčba choroby“. Je to jako personal trainer pro vaši duši. Někdo chodí na trénink, aby zhubl. Někdo, aby se udržel. A někdo, aby získal víc energie - i když nemá žádný problém.
„Terapie mi vůbec nepomůže“
Když jste už jednou šli k někomu, kdo vás nechápal, nebo vás jen „poslouchal“ a nic nezměnil, pak je přirozené, že si řeknete: „To všechno je jen k ničemu.“ Ale to je jako říct, že „fyzikální terapie nepomůže“, protože jste jednou navštívili nekvalifikovaného terapeuta. Psychoterapie není jedna věc. Je to spousta přístupů - kognitivně-behaviorální, psychodynamická, person-centrovaná, systémová, EMDR, gestalt… Každý terapeut je jiný. Každý klient je jiný. A úspěch závisí na třech věcech: na tom, zda se vám terapeut „sedne“, na tom, zda budete ochotni být upřímný, a na tom, zda budete trvat. Podle studií 75 % lidí cítí zlepšení po šesti měsících. A polovina z nich - už po osmi sezeních.
„Když mě terapeut přitahuje, znamená to, že je to špatný terapeut“
Ne. To je normální. Vážně. Terapeuté nejsou roboti. Jsou lidé - empatičtí, pozorní, bezpodmínečně přijímající. Když někdo dlouho nikdy nebyl slyšený, když nikdy nebyl „v pořádku“ jen tak, bez podmínek - pak je přirozené, že se k němu přitáhnete. To není láska. To je přesunutí emocí. A v terapii to není problém. To je příležitost. Když to řeknete terapeutovi, nezmizíte z jeho seznamu. Naopak - on vás teď opravdu pozná. A může vám pomoct pochopit, proč se k němu přitahujete. Možná to má něco společného s tím, jak jste vyrůstali. Možná to má něco společného s tím, kdo vás v dětství neviděl. To je právě to, proč se terapie platí.
„Když mi terapeut nepasuje, musím to vydržet“
Ne. Vůbec ne. Pokud vás terapeut nechává sám, nechává vás v nesnázích, nebo vás slyší jen na povrchu - nevydržujte. Výběr terapeuta není jako výběr lékárny. Je to jako výběr partnera pro cestu, která je pro vás nejdůležitější. Když se necítíte bezpečně, když se cítíte jako „předmět“, ne jako člověk - změňte ho. Není to slabost. Je to inteligentní rozhodnutí. Více než 60 % lidí, kteří se rozhodli změnit terapeuta, poté řeklo, že teprve nový terapeut jim opravdu pomohl.
„Psychoterapie je luxus, který si nemůžu dovolit“
Je to drahé? Ano. Ale není to luxus. Je to investice. A většina lidí, kteří se rozhodli jít k terapeutovi, řekne, že to byla nejlepší investice, kterou kdy udělali. Když se cítíte lépe, pracujete lépe. Mluvíte lépe s partnerem. Spíte lépe. Nevyhazujete peníze na alkohol, na špatné vztahy, na ztracené roky. A pokud si nemůžete dovolit soukromou terapii, existují i veřejné služby - centra duševního zdraví, psychologické poradny, neziskovky, které nabízejí terapii za symbolické částky. V Česku je v posledních letech výrazný trend destigmatizace. Lidé už nechodí k terapeutovi tajně. Mluví o tom. Říkají: „Jdu k psychologovi.“ A to je změna.
„Terapie je jenom poslouchání. Nikdy se neřekne nic konkrétního“
Ne. V terapii se neříká „nemysli na to“. Neříká se „musíš být silnější“. Neříká se „všechno bude dobře“. Terapeut vám neříká, co máte dělat. Ale pomáhá vám najít vlastní odpověď. A to je jiná věc. Může vás vyzvat, abyste si napsali dopis, který nikdy neodešlete. Může vás vyzvat, abyste se zeptali, co chcete. Může vás vyzvat, abyste se podívali na to, co vás děsí, a řekli: „Ano, tohle je to, co mě dělá.“ To není pasivní. To je čin. To je boj. A to je práce. Ale práce, která vás nevyčerpá - ale osvobodí.
Co dělat, když se bojíte začít?
Nejprve se zeptejte: „Co by se stalo, kdybych to zkusil?“ A pak: „Co by se stalo, kdybych to nezkusil?“ Pokud si myslíte, že „to nevyřeší všechno“, máte pravdu. Psychoterapie neřeší vaše bytové otázky. Neřeší vaši práci. Ale řeší, jak se k nim vůbec přistupujete. A to je větší změna, než si myslíte. Začněte s jedním sezením. Ne s šesti. Ne s dvaceti. Jeden. A pak se rozhodněte. Necháte se vést strachem? Nebo se necháte vést touhou po tom, aby se něco změnilo - i když jen trochu?
Je psychoterapie pro mě, když nemám žádnou diagnózu?
Ano. Psychoterapie není jen pro lidi s diagnózami. Mnoho lidí chodí k terapeutovi, protože cítí únavu, nejistotu, nebo že jim něco chybí. Terapie pomáhá pochopit své emoce, zlepšit vztahy, získat jasnější pohled na život - i když žádná „porucha“ neexistuje. To je přesně to, proč je psychoterapie důležitá.
Jak dlouho trvá psychoterapie?
Nemá jednu odpověď. Někdo potřebuje jen pár sezení, aby se vypořádal s krizí. Někdo chodí roky, aby se hluboce poznal. Podle výzkumů polovina lidí cítí výrazné zlepšení již po osmi sezeních. Po šesti měsících 75 % lidí hlásí zlepšení. Důležité je, abyste nezakončili předčasně jen proto, že to „nefunguje hned“.
Může terapeut být moje přítelkyně nebo přítel?
Ne. Profesionální etika vyžaduje jasné hranice. Terapeut není přítel. Není partner. Není rodič. Je to odborník, který vás podporuje, ale nevstupuje do vašeho osobního života. Pokud cítíte, že se hranice překračují - je to důvod, abyste změnili terapeuta. Tento vztah je navržený tak, aby vám pomohl, ne aby vás závislý udělal.
Je psychoterapie stejná jako psychiatrie?
Ne. Psychiatrie se zabývá léčbou duševních poruch pomocí léků a lékařských metod. Psychoterapie se zaměřuje na hovor, porozumění, změnu chování a emocí. Psychoterapeut není lékař. Psychiater může předepisovat léky. Psychoterapeut vám pomáhá pochopit, proč jste v takové situaci. Často se obě věci kombinují - ale nejsou to stejné věci.
Co dělat, když mi terapeut nepasuje?
Změňte ho. Není to slabost. Je to zodpovědné rozhodnutí. Terapeutický vztah je jako klíč k vašemu vnitřnímu světu - když nezapadá, neřešíte problém. Některé terapeutky jsou příliš tiché. Některí terapeuti jsou příliš aktivní. Někdo vám prostě nevyhovuje. To je normální. Hledejte toho, kdo vám „sedne“. Nejde o to, kdo je nejznámější - ale kdo vás nechává být.
Psychoterapie není tajemství. Není pro „jiné“. Není pro ty, kdo „nejsou silní“. Je to nástroj - stejně jako lék, fyzikální cvičení nebo zdravá strava. A jako každý nástroj - funguje, jen když ho použijete. Největší překážka už nejsou peníze. Nejsou čas. Nejsou lidé kolem. Je to ten jediný mýtus, který vás drží doma: že to nejde. Ale to je jen lživý hlásek. Pravda je jednoduchá: vyhledat pomoc není znak slabosti. Je to znak odvahy. A ta odvaha může změnit celý váš život.