When you hear mindfulness, praktická forma pozornosti k aktuální chvíli bez soudění. Also known as uvědomělá přítomnost, it není o tom, jak se uvolnit, ale o tom, jak přestat utíkat od svých pocitů. Mnoho lidí si myslí, že mindfulness je jen další trendy na Instagramu – sedět tiše, dýchat hluboko a předstírat, že je všechno v pořádku. Ale ve skutečnosti je to přesně opak. Mindfulness vás nutí přijít k tomu, co se vás snažíte vyhnout: k bolesti, k úzkosti, k těm chvilám, kdy se vám zdá, že se vnitřně rozpadáte. A právě to je její síla.
V psychoterapii traumatu je mindfulness klíčový nástroj, protože trauma vás často zadrhne v minulosti – v flashbacích, v tělesných reakcích, v neustálém pocitu nebezpečí. Když se naučíte pozorovat své myšlenky a tělesné pocity bez toho, abyste je museli okamžitě změnit nebo potlačit, začínáte získávat kontrolu. Není to o tom, aby se bolest vytratila. Je to o tom, abyste přestali být jejími vězni. Tělo si pamatuje všechno, co mozek se snaží zapomenout. Mindfulness vám umožňuje způsobem, který nevyžaduje slova, zase se spojit se svým tělem. To je důvod, proč se často kombinuje s somaticky orientovanou terapií, přístupem, který pracuje přímo s tělesnými paměťmi traumatu. Není to náhrada za EMDR nebo kognitivně-behaviorální terapii. Je to doplněk – ten, který vám dává prostor, když se všechno zdá, že vás přetíží.
Mindfulness také pomáhá při úzkosti, stavu, kdy mozek neustále předpokládá nebezpečí, i když žádné není. Když se začnete ptát: „Co právě cítím?“ místo „Co se stane, když tohle přežiju?“, vaše nervový systém začíná přestávat být v režimu „běž“ nebo „bojuj“. Víte, co je největší chyba? Myslet, že mindfulness je něco, co děláte jen pět minut ráno. Není. Je to návyk, který se rozvíjí v každé chvíli – když se díváte na obrazovku, když vás někdo kritizuje, když se nemůžete usnout. A právě proto se v našich článcích setkáte s tím, jak mindfulness funguje v praxi: jak pomáhá při flashbacích, jak se používá v terapii pro seniory, jak ho integrují terapeuti, kteří pracují s PTSD. Nejde o to, aby jste se „vyrovnali“ se svým traumatem. Jde o to, abyste se naučili být s ním. A to je úplně jiná věc.
Samopomoc může pomoci při lehké depresi a úzkosti, ale jen pokud je systematická a časově omezená. Pokud se příznaky nezlepší za 4-6 týdnů, je čas vyhledat odbornou pomoc. Alkohol a ignorování symptomů mohou zhoršit stav.