Peer mentoring v psychoterapii: Co to je a proč pomáhá při traumatu

When working with peer mentoring, formu podpory, kdy lidé s podobnými zkušenostmi s traumatem pomáhají ostatním bez terapeuty. Also known as vzájemná pomoc, it enables people to feel understood not because someone read a textbook, but because they’ve been there themselves. V České republice se tento přístup stává stále běžnější, hlavně u lidí s PTSD, úzkostí nebo potížemi se spánkem po náročných zážitcích. Není to náhrada za terapii – ale doplněk, který může změnit to, jak se cítíte ve chvílích, kdy terapeut není k dispozici.

Trauma, hluboké psychické zranění způsobené násilím, ztrátou nebo dlouhodobým stresem se neukládá jen v hlavě – ukládá se v těle, v emocích, v strachu, že nikdo nechápe. Peer mentoring právě tady začíná. Když někdo, kdo přežil podobnou situaci, řekne: „Já jsem to taky prožil. Nejsem s tím sám“, může to být silnější než jakákoliv vědecká teorie. Tento typ podpory funguje na základě důvěry, která se nebuduje přes papíry a tituly, ale přes pravdu. A ta se nedá falešně vytvořit.

Podpora, neformální, ale hluboká pomoc mezi lidmi, kteří prožívají stejné obtíže není o tom, aby někdo řešil problémy za tebe. Je to o tom, aby někdo seděl vedle tebe, když se cítíš ztracený. V některých skupinách peer mentoringu se lidé potkávají každý týden, sdílejí, co je těžké, a neříkají „mělo byš to překonat“. Říkají: „Je to v pořádku, že to tě dnes zničilo.“ To je moc, kterou terapeut nemůže vytvořit – jen ji může směřovat.

Co najdete v článcích níže? Příběhy lidí, kteří našli silu v peer mentoringu, vysvětlení, jak se taková skupina vytváří, a co dělat, když se cítíte, že nikdo nechápe. Některé články se dotýkají dechových technik, které používají lidé v těchto skupinách, jiné popisují, jak se vztahy mění, když přestanete být jen „klient“ a začnete být „spolužák“. A jsou tu i články o tom, jak se peer mentoring liší od terapie – a proč to vůbec dělá rozdíl.