Sebevražedné myšlenky jsou sebevražedné myšlenky, přemýšlení o ukončení vlastního života, často spojené s hlubokou únavou, bezmocí nebo pocitem, že nikdo nechápe. Nejsou příznakem šílenství, ani znakem slabosti. Jsou to signál, že něco v životě překročilo mez odolnosti. Mnoho lidí je zažívá, ale málokdo o tom mluví – a to je právě to, co je nebezpečné. Tyto myšlenky se často objevují v kontextu PTSD, posttraumatické stresové poruchy, která vzniká po zážitku silného traumatu, jako je násilí, ztráta nebo vážný úraz, nebo v kombinaci s úzkostí, pocitem neustálého nebezpečí, který může způsobit, že každý den vypadá jako přežití. Nejde o to, že člověk chce zemřít – často chce jen přestat trpět.
Sebevražedné myšlenky nevznikají z ničeho. Většinou jsou výsledkem dlouhodobého emocionálního vyčerpání, izolace nebo nevyřešeného traumatu. Může se to projevit tím, že se člověk cítí jako břemeno, že všechno, co dělá, je naprosto zbytečné, nebo že žádná změna už nebude mít význam. To není realita – to je bolest. A bolest se dá léčit. Psychoterapie není o tom, aby ti řekla, že je to špatně, že máš být silnější nebo že to překonáš. Je to o tom, aby ti pomohla najít způsob, jak se s tím vypořádat – bez lhání, bez kritiky, bez tlaku. Některé z článků v této sbírce se zabývají tím, jak ACT terapie pomáhá přijmout obtížné myšlenky místo jejich boje, jak krizová pomoc, okamžitá podpora v momentě, kdy se člověk cítí na pokraji funguje v ČR, nebo jak trauma ovlivňuje naše vnímání sebe sama. Nejde o to, abys měl všechno pod kontrolou. Jde o to, abys měl někoho, kdo ti pomůže, když kontrolu ztratíš.
Tady nejsou žádné šablony, žádné „měl bys“ a žádné „měl bys přestat“. Jsou tu reálné příběhy, praktické kroky a informace o tom, kde v Česku najít terapeuty, kteří ví, co dělat, když někdo říká: „Už to nevydržím.“ Některé články se zaměřují na to, jak trauma mění vnímání sebe sama, jiné na to, jak pomoci někomu, kdo má tyto myšlenky, a některé na to, jak se sama zase zorientovat, když se všechno zdá beznadějné. Nejsi sám. A ta první kroky – i když jsou malé – mohou změnit všechno.
Varovné signály sebevraždy nejsou vždy hlasité - často jsou tiše a přehlíženy. Naučte se rozpoznat slova, chování a nálady, které mohou signalizovat krizi. Víte, co dělat, když někdo řekne: „Nemám pro co žít“?