Psychiatrická pohotovost: Kdy a jak vyhledat akutní psychiatrickou péči v ČR

Stojíte před něčím, co se nedá ignorovat: náhlý pocit, že už to nevydržíte. Nebo vidíte někoho blízkého, kdo se chová jinak - zavírá se, mluví o smrti, přestává jíst, nebo se náhle rozčílí. Psychiatrická pohotovost není jen služba pro „nějaké jiné“ lidi. Je to záchranný lanec, který může zastavit katastrofu, když už je pozdě - nebo právě včas.

Kdy je čas zavolat psychiatrickou pohotovost?

Není potřeba čekat, až se situace zhorší na maximum. Pokud cítíte, že už nejste schopni se sama udržet, nebo když se někdo kolem vás chová nebezpečně, nečekáte. Akutní psychiatrická péče je pro tyto situace:

• Neustálé sebevražedné myšlenky - nejen „to bych mohl udělat“, ale „chci to udělat“ nebo „už to musím udělat“.
• Akutní sebeubližování - řezy, popáleniny, jiné fyzické poškozování těla jako způsob, jak „zvládnout“ bolest.
• Halucinace - slyšet hlasy, které vám přikazují ubližovat sobě nebo druhým, nebo vidět věci, které ostatní nevidí.
• Paranoidní přesvědčení - že vás někdo sleduje, otravuje, nebo že jste „zničeni“ bez jakéhokoli důkazu.
• Neschopnost základní péče o sebe - nejíte, nekoupáte se, nezavíráte dveře, nezajímáte se o své tělo, i když jste vědomi, že byste měli.
• Náhlá, extrémní agresivita nebo násilné chování směrem k druhým - bez předchozího vývoje, bez důvodu, který by byl pro ostatní srozumitelný.

Nejde o to, jestli je to „dostatečně závažné“. Jestli se cítíte, že už to nevydržíte - to je důvod. Psychiatři nejsou soudci. Jsou tam, aby pomohli, ne aby posuzovali, jestli „to stojí za to“.

Jak se dostat k psychiatrické pohotovosti?

V České republice máte tři možnosti, a všechny jsou platné. Neexistuje „správná cesta“. Jen ta, která vás dostane k pomoci co nejrychleji.

1. Zavolejte 155 - Zdravotnická záchranná služba. Pokud je situace hrozná - někdo je v bezvědomí, má závažné zranění, nebo je agresivní a nebezpečný - zavolejte 155. Záchranná služba přijede, stabilizuje stav a přepraví pacienta na nejbližší psychiatrické oddělení. Nečekáte na doporučení. Neřešíte, jestli máte zdravotní pojištění. Pokud je život v ohrožení, zavolejte 155.
2. Přijďte přímo na psychiatrickou pohotovost - Každé krajské město má alespoň dvě místa, kde je pohotovost 24/7. Nemusíte mít předem objednáno. Stačí přijít. V Praze to jsou například Bohnice, 1. LF UK a VFN, Národní ústav duševního zdraví v Klecanech. V Ústí nad Labem je to Krajská zdravotní, a.s. v Masarykově nemocnici. V Ostravě se obracíte na NsP Havířov nebo CNS-Centrum Třinec. Všechny tyto místa mají nonstop příjem. Stačí přijít.
3. Zavolejte krizové centrum - Krizová centra jsou speciálně pro lidi, kteří jsou v krizi, ale nejsou v nebezpečí života. Mají telefonní linky, které fungují 24/7. V Ústí nad Labem je to Krizové centrum Krajské zdravotní (tel. 477 113 726). V Praze je to Centrum pro krizovou intervenci (tel. 224 961 111). Můžete zavolat a říct: „Mám strašně špatně, potřebuji někoho, kdo mě slyší.“ Nejsou tam jen lékaři. Jsou tam i psychologové, sociální pracovníci. Většinou vám pomohou přímo na telefonu, nebo vás případně předají na pohotovost, pokud to bude potřeba.

Nezapomeňte: není potřeba doporučení od praktického lékaře. V ČR to můžete udělat přímo. V Německu je to jinak - v Česku ne. Pokud vás někdo varuje, že „musíte jít nejdřív k Lékaři“, nechte ho. To je nesprávná informace. V akutní krizi je čas důležitější než papíry.

Co se stane, když přijdete?

Přijdete do oddělení. Vstoupíte do místnosti, kde vás čeká lékař nebo odborná sestra. Nejsou tam výkresy, nejsou tam příkazy. Jsou tam lidé, kteří to už viděli. Mnohokrát.

První věc, kterou vás zeptají: „Co se děje?“ Neříkejte „nic“. Neříkejte „to je v pořádku“. Řekněte, co je pravda. „Myslím, že bych měl skočit z okna.“ „Slyším hlasy, které mi říkají, abych se zabil.“ „Nemůžu spát už týden, a když spím, tak se mi zdá, že mě někdo škrábá na tvář.“

Nejde o to, jestli to zní „bláznivě“. Jde o to, jestli to je pravda. A pokud je pravda - pak je to důvod, proč jste tam.

Poté vás vyšetří. Zkontrolují, jestli máte fyzické příčiny (např. špatná štítná žláza, infekce, nedostatek vitamínů). Zkontrolují, jestli jste užívali nějaké léky, alkohol nebo drogy. Pak se zaměří na vaši duševní stav - jaký je váš nálada, jaké myšlenky máte, jak se chováte.

Možnosti jsou dvě: buď vás pustí domů s plánem na další léčbu, nebo vás hospitalizují. Hospitalizace není trest. Je to ochrana. Pokud je riziko sebevraždy vysoké, nebo pokud jste tak zmatení, že nejste schopni se udržet, tak je lepší být v bezpečí, než být doma sám.

Nejste „zavření“. Jste „přijatí“. Většina hospitalizací trvá 3-7 dní. Cílem není „vyléčit“ - cílem je „stabilizovat“. Až budete stabilní, přijde následující fáze - ambulantní péče, terapie, léky.

Co se stane po pohotovosti?

Většina lidí, kteří projdou pohotovostí, se pak dostane na ambulantní léčbu. To znamená, že se budete potkávat s psychiatrem jednou za týden nebo dvakrát za měsíc. Ale tady je problém: čekací doba je dlouhá.

Podle České lékařské komory je průměrná čekací doba na první návštěvu psychiatra 4-6 týdnů. V Praze je to trochu rychlejší - 2-3 týdny. V Moravskoslezském kraji může být 8-10 týdnů. To je dlouho. A to je jedna z největších chyb systému.

Co dělat, když se vám zhorší stav, ale ještě nejste na pohotovosti? Zavolejte krizové centrum. Zavolejte 155. Zavolejte svého lékaře. Nečekáte. Pokud se cítíte, že se vám zhoršuje - hledejte pomoc hned. Neříkejte „zavolám až příští týden“.

Existuje i telemedicína. V roce 2022 bylo poskytnuto 42 300 telemedicínských konzultací - to je o 315 % více než v roce 2020. Některé psychiatrické ambulancie už nabízejí videohovory. Zkuste se zeptat, jestli to vaše místo podporuje. Může to zkrátit čekání.

Co se stane, když se vás někdo zeptá?

Někdo vás zeptá: „Co jsi měl?“ Nebo „Proč jsi tam byl?“

Nejste povinni odpovídat. Ale pokud chcete, můžete říct: „Byl jsem v krizi. Potřeboval jsem pomoc. A dostal jsem ji.“

63 % lidí v ČR se bojí vyhledat pomoc kvůli strachu z toho, co řeknou ostatní. To je 8 % více než v průměru EU. Ale co když se vás někdo zeptá: „Co jsi měl?“

Řekněte: „Měl jsem něco, co se nedalo zvládnout sám. A přiznal jsem si to. A to je největší síla.“

Nejste „blázen“. Nejste „slabý“. Jste člověk, který se v něčem potýkal a požádal o pomoc. A to je to, co dělá silné lidi.

Co se děje v ČR dál?

Systém se mění. V roce 2023 byla spuštěna Národní strategie duševního zdraví 2023-2030. Cíl: zvýšit počet psychiatrů o 25 % do roku 2030. Zřídit 12 nových krizových center. Snížit čekací dobu na ambulantní péči na méně než 2 týdny.

Ale je tam problém: průměrný věk psychiatrů v ČR je 58,7 let. Téměř každý třetí psychiatr bude v příštích pěti letech v důchodu. A není dostatek nových, kteří by přišli.

Je to jako když máte záchrannou loď, ale všichni veslaři jsou starší než 60. Někdo musí přijít a vzít jejich místa. A to je právě vaše generace. Když se rozhodnete, že pomůžete - nejen sobě, ale i druhým - tak se stáváte součástí řešení.

Co si pamatovat?

• Nečekáte. Pokud se cítíte, že už to nevydržíte - zavolejte 155 nebo přijďte na pohotovost.
• Není potřeba doporučení. V ČR můžete přijít přímo.
• Nejsou soudci. Psychiatři neřeší, jestli jste „hodný“ nebo „slabý“. Řeší, jestli jste v bezpečí.
• Nejste sami. V roce 2022 bylo v ČR 1 243 sebevražd. To je 11,8 na 100 000 obyvatel. Více než 90 % těchto lidí mělo diagnostikovanou duševní poruchu. A většina z nich nevyhledala pomoc. Nejste jediný.
• Pomoc existuje. A funguje. I když je pomalá. I když je neúplná. Ale funguje. A když se obrátíte, může vás zachránit.

Nejde o to, jestli to je „dobře“ nebo „špatně“. Jde o to, jestli to je možné. A je. Vždycky je.