Psychoterapie jako vědecká disciplína: Evidence-based přístupy k léčbě v České republice

Psychoterapie není jen hovor o problémech. Je to vědecká disciplína s jasnými pravidly, měřitelnými výsledky a důkazy, které říkají, co skutečně funguje. V České republice se to ale často zaměňuje s poradenstvím, magií nebo osobním vztahem. Když si někdo vyhledá psychoterapeutu, neví, jestli dostane terapii podloženou desítkami studií, nebo jen dlouhý rozhovor bez jasného cíle. A to je problém, který se nyní začíná řešit.

Co vlastně znamená evidence-based psychoterapie?

Evidence-based znamená, že metoda byla otestována na tisících lidí, výsledky byly změřeny a opakovaně ověřeny. Nejde o to, jestli terapeut „má pocit“, že to pomohlo. Jde o to, jestli se u 70 % klientů skutečně snížila úzkost, zlepšila nálada nebo zmizely panické záchvaty. V ČR se to začalo systematicky zkoumat až v 90. letech, ale teprve nyní se začíná přesouvat z univerzit do klinik.

Nejčastěji používaná metoda je kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Její účinnost je doložena metaanalýzami - například u úzkostných poruch funguje u 50-75 % lidí. Znamená to, že klient se naučí identifikovat špatné myšlenky, které ho zatěžují, a nahradí je realističtějšími. Například místo „všichni se mně smějí“ se naučí říct: „Možná se někdo zasmál, ale ne všichni a ne proto, že jsem špatný“.

Na druhou stranu jsou humanistické přístupy, jako rogersiánská terapie. Ta se nezaměřuje na techniky, ale na vztah. Terapeut je přítomen, poslouchá bez soudu, přijímá klienta takového, jaký je. I tyto metody mají důkazy - výsledky u depresí jsou srovnatelné s KBT. A to je klíčové: neexistuje jedna nejlepší metoda. Výzkumy, jako je takzvaný „Dodo bird verdict“, ukazují, že všechny důkladně prověřené terapie fungují stejně dobře. Co tedy dělá rozdíl?

Co skutečně dělá rozdíl v terapii?

Podle výzkumů z Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity není důležité, jestli používáte KBT, psychodynamickou terapii nebo gestalt. Důležité je, co všichni ti přístupy mají společné. To se nazývá „společné faktory“.

• Empatický vztah - klient musí cítit, že ho terapeut skutečně slyší a chápe.
• Bezpodmínečné přijetí - nejde o to, jestli se chováte „správně“, ale že jste v pořádku tak, jak jste.
• Intenzivní emoční zážitek - něco se musí změnit uvnitř, ne jen v hlavě.
• Sebezkoumání - klient se musí věnovat vlastním vzorům, ne jen terapeutovi.

Tyto faktory fungují napříč všemi školami. Když terapeut neumí vytvořit tento vztah, ani nejlepší protokol nepomůže. Naopak - když je vztah silný, i jednodušší metody mohou vést k hluboké změně.

Co se děje v České republice?

V ČR psychoterapie není oficiální profese. To znamená, že kdokoli s vysokoškolským vzděláním může sepsat si „psychoterapeut“ na kartičku. Podle Zbyňka Vybírala z Masarykovy univerzity je to problém. „Spousta věcí, o kterých jsme si mysleli, že jsou dané, zřejmě neplatí nebo platí velmi omezeně,“ říká. A má pravdu.

Pravý psychoterapeut v ČR prošel:

1. 5 let studia psychologie na univerzitě,
2. 3-5 let specializovaného tréninku,
3. 200 hodin terapeutické praxe pod dohledem,
4. 150 hodin supervisionu,
5. 450 hodin teoretické výuky,
6. a nejméně 100 hodin vlastní terapie.

Toto trvá 8-10 let. A přesto je v ČR jen 1 825 registrovaných psychoterapeutů. Z toho jen 62 % pracuje na volné noze. Zbytek je v nemocnicích nebo centrech. Ale mimo tyto čísla je nezbytně důležité: jen 41 % veřejnosti rozlišuje mezi psychologem, psychoterapeutem a psychiatrem. Výsledek? Lidé si vyhledávají „terapeuta“, který má jen kurz na Facebooku, a čekají, že jim „vyřeší život“.

Je evidence-based terapie vždy dobrá?

Ne. Výzkum z Masarykovy univerzity (2021) ukázal, že 5-10 % klientů má po evidence-based terapii horší stav. Proč?

Někdy je protokol příliš mechanický. Klient s komplexní traumatizací, který potřebuje čas, místo 12 sezení KBT, dostane „manuál“ a cítí se, že ho terapeut nevidí. Uživatel „Martin_S“ na fóru 13hrichurodicovstvi.cz napsal: „Evidence-based protokoly mi přišly jako škatulování. Terapeut se držel manuálu a nebral v úvahu mé specifické životní okolnosti. Po 10 sezeních jsem přerušil.“

Druhý případ: expoziční terapie pro fobii. Klientka měla úzkost z jízdy vlakem. Standardní protokol ji vede k postupnému vystavování. V prvních týdnech se její úzkost zvýšila z 50 % na 85 % (měřeno HARS škálou). Bylo to zhoršení - ale bylo to potřebné. Po 16 sezeních byla úzkost na 15 %. Tady se nejedná o selhání, ale o přechodný krok. Problém je, že klienti nevědí, že zhoršení může být součástí léčby. A když se cítí hůř, přestanou chodit.

Co se mění v ČR?

V roce 2023 Ministerstvo zdravotnictví spustilo pilotní projekt „Evidence-based psychoterapie pro všechny“. Rozpočet: 120 milionů Kč na období 2023-2025. Cíl: od roku 2025 bude KBT pro depresi a úzkostné poruchy hrazena pojišťovnami. To je první krok k tomu, aby se terapie stala standardní součástí zdravotní péče, ne luxusní službou pro ty, kdo si ji mohou dovolit.

Cena jednoho sezení v ČR je průměrně 1 200 Kč. Ve srovnání s Německem (80-100 EUR) je to málo. Ale pokud by byla hrazena pojišťovnou, mohla by se stát přístupnou pro každého. A to je klíčové - terapie nezabíjí, ale pomáhá lidem žít.

Na druhou stranu: pouze 35 % českých psychoterapeutů pravidelně čte výzkumné studie. Většina se učí z klasických knih, z vlastní zkušenosti, z mentorů. To je dobré - ale nestačí. Pokud chceme, aby terapie byla skutečně vědecká, musíme spojit praxi s výzkumem.

Kdo by měl volit evidence-based terapii?

Pokud máte:

• úzkostnou poruchu (např. panické záchvaty, sociální fobii),
• deprese s jasnými symptomy,
• obsedantně-kompulzivní poruchu,
• problémy se spánkem nebo stravováním,

…a chcete vidět změnu za několik měsíců - KBT je nejlepší volba. Je rychlá, měřitelná a podložená důkazy.

Pokud máte:

• komplexní trauma z dětství,
• problémy s identitou nebo smyslem života,
• dlouhodobé pocity prázdnoty nebo izolace,

…a potřebujete čas, hloubku a vztah - hledejte terapeuta, který používá humanistické nebo psychodynamické přístupy, ale založené na důkazech. Ne každý „hluboký“ terapeut je dobrý. Hledejte někoho, kdo ví, co je evidence-based, i když ho nepoužívá jako šablony.

Co dělat, když hledáte terapeuta?

Nezapomeňte na tři věci:

1. Zkontrolujte akreditaci - hledejte členy České společnosti pro psychoterapii nebo České asociace klinické psychologie.
2. Zeptejte se na metodu - neříkejte „jakou terapii děláte?“, ale „jakou metodu používáte a na jakých důkazech je založená?“
3. Dejte si čas na první sezení - nejde o to, co řekne terapeut, ale jak se cítíte po něm. Pokud se necítíte bezpečně, nebojte se jít jinam.

Psychoterapie není živnost, kterou si může založit každý. Je to věda, která se učí deset let. A věda, která se nezastaví. Vědecký přístup není proti lidskosti - je její ochranou. Když se terapie opírá o důkazy, nejde jen o to, aby pomohla. Jde o to, aby neublížila.