Stimming - to je to houpání, tření rukou, mžikání, opakování zvuků nebo skákání, které vidíte u dětí nebo dospělých s poruchou autistického spektra. Mnozí ho považují za „divné“ nebo „nepříjemné“ chování. Ale co kdyby to nebylo chyba, kterou třeba opravit? Co kdyby to bylo jejich způsob, jak přežít? V Česku se v posledních letech mění pohled na stimming - a ten změněný pohled může zásadně ovlivnit kvalitu života tisíců lidí.
Co je stimming a proč ho lidé dělají?
Stimming, nebo sebestimulace, je opakovaný pohyb nebo zvuk, který slouží k regulaci smyslového zatížení. U lidí s PAS je to jako vnitřní tlačítko, které zapne klid, když je příliš hlučno, příliš světlé nebo příliš chaoticické. Není to „neposlušnost“. Není to „nepříjemné zvyk“. Je to mechanismus přežití.
Podle A. Jean Ayres, která v 70. letech 20. století poprvé systematicky popisovala tento jev, stimming pomáhá mozku zpracovávat příliš mnoho nebo příliš málo smyslových podnětů. Někdo houpá, aby vyrovnal vestibulární podněty - jeho tělo potřebuje pocity pohybu, aby se cítilo v klidu. Někdo tře ruce, protože doteky ho přetěžují, a hluboký tlak mu dává pocit bezpečí. Někdo opakuje zvuky, protože hlas je pro něj jediným stabilním prvkem v chaotickém světě.
Stimming není jednotný. Existuje taktilní (doteky), vestibulární (houpání, točení), vizuální (mžikání, sledování světla), sluchové (opakování vět, písní) a proprioceptivní (skákání, tlačení na stěny). Každý z nich má svou funkci. A žádný z nich není špatný - pokud neohrožuje bezpečnost.
Proč se potlačování stimmingu může stát zraněním
Před deseti lety bylo běžné, že učitelé, terapeuti nebo rodiče stimming potlačovali. „Nehoup se!“, „Neopakuj to!“, „Přestan se tak chovat!“ - tyto výroky zněly jako normální výchovné pokyny. Ale výsledky byly katastrofické.
Podle studie Elizabeth Fuller z roku 2020, která analyzovala 640 dětí s PAS, děti, jejichž stimming byl potlačován, měly o 18,7% horší výsledky v jazyce a kognici než ty, kterým bylo dovoleno stimming provádět. Důvod? Potlačování stimmingu zvyšuje úzkost. A když je úzkost vysoká, mozek nemá kapacitu na učení, komunikaci ani sociální interakci.
Uživatelé s autismem sami popisují, jak je to: „Potlačovali mi stimming ve škole. V dospělosti mám chronické bolesti kloubů z toho, že jsem se snažil skákat jen v hlavě.“ Nebo: „Když jsem se snažil nehrát si s prsty, cítil jsem, že se mi mozek rozpadá.“
Dr. Jan Šťastný, český psycholog specializující se na PAS, říká: „Potlačování stimmingu je jako bránit člověku v dýchání. Odstraňujeme základní mechanismus regulace smyslového přetížení.“
Podle průzkumu Naděje pro autismus (2023) 89 % lidí s PAS říká, že potlačování stimmingu zvyšuje jejich úzkost. A 76 % potvrzuje, že když dostali bezpečné alternativy - jako vibrací podložku nebo houpací židli - jejich schopnost se uklidnit vzrostla o 70 %.
Co říkají moderní terapeutické přístupy?
Moderní terapie už neptá: „Jak to zastavit?“ Ale: „Co to říká? A jak mu můžeme pomoci lépe fungovat?“
Metody jako Senzorická integrace (SIT), Early Start Denver Model (ESDM) nebo O.T.A. metoda už nezačínají potlačováním. Začínají pozorováním. Co dělá dítě? Kdy? V jakém prostředí? Co se stalo předtím? Co se stalo poté? Je to reakce na hlučnost? Na příliš mnoho lidí? Na nejistotu?
Terapeut s certifikací ve SIT potřebuje obvykle 6-8 sezení, aby pochopil funkci stimmingu u jednoho klienta. Potom začne nabízet bezpečné náhrady. Místo tření o stěnu - tření textilního hadříku. Místo skákání na podlaze - houpací židle nebo váha na zádech. Místo opakování zvuků - sluchové sluchátka s předem nahrávaným klidným zvukem.
U 92 % klientů se senzorická regulace zlepšuje během 3-6 měsíců práce s terapeutem. A u 68 % rodin se stimming transformuje na funkční nástroj během 6 měsíců, kdy rodiče používají Videotrénink pozitivních interakcí.
Naopak tradiční ABA, která stimming potlačovala, má dlouhodobou úspěšnost jen 42 %. A u 58 % klientů způsobuje zvýšenou úzkost. To není terapie. To je násilí.
Kdy stimming potlačit?
Není pravda, že stimming nikdy nemůže být nebezpečný. U 15-20 % lidí s PAS se stimming může přeměnit v sebepoškozující chování: škrábání, kousání, narážení hlavou. V těchto případech je nutný terapeutický zásah.
Ale i zde se přístup změnil. Není cílem „přestat dělat toto“. Je cílem „naučit dělat něco jiného, co dá stejný pocit“. Třeba místo kousání ruky - žvýkačka s různou texturou. Místo narážení hlavou - těžký plášť nebo vlněný výplňový míček, který může tlačit do stěny.
Podle Psychiatrické kliniky 1. LF UK (2022) 83 % terapeutů souhlasí, že potlačování stimmingu je oprávněné pouze v případě fyzického rizika. Nikdy jen proto, že „to vypadá divně“ nebo „ruší třídu“.
Co dělat, když jsi rodič nebo učitel?
Pokud vidíš někoho, kdo stimuluje - neříkej „přestan“. Řekni si: „Co potřebuje?“
- Pozoruj, kdy stimming nastává. Je to před zkouškou? Po hlučné přestávce? Při přechodu z jedné činnosti do druhé?
- Nabídněte bezpečné alternativy. Vibrací podložka, těžká plášťová taška, houpací křeslo, textilní předměty s různou strukturou.
- Nechte prostor. Pokud stimming neohrožuje, nechte ho. Nechte mu být.
- Připravte senzorický útěk. Tichý kout s pohodlným sedadlem, tmavými záclonami, hudebními sluchátky.
Podle O.T.A. metody je klíčové, aby rodiče věnovali dítěti 10-12 hodin denně intenzivní interakce. Ne jen terapie - ale každodenní přijetí. Když dítě ví, že jeho způsob regulace je v pořádku, přestane ho potřebovat tak často.
Na druhé straně: 64 % učitelů ve školách stále považuje stimming za „neposlušnost“. A 78 % dětí s PAS, kterým stimming potlačují, má zhoršené chování. To není chyba dítěte. To je chyba systému.
Co se mění v Česku?
V roce 2018 jen 38 % terapeutů v Česku respektovalo stimming jako funkční chování. V roce 2023 je to 76 %. A podle Národního autismu centra (2023) se do vzdělávacích programů pro terapeuty začínají zařazovat moduly o senzorické regulaci - ne o potlačování.
Trh senzorických pomůcek roste o 14,3 % ročně. Houpací židle, těžké pláště, vibrací podložky - jejich cena se pohybuje mezi 1 200 a 4 500 Kč měsíčně na klienta. Ale to je investice do kvality života. A nejen do kvality života - do práva.
Podle Zákona č. 108/2006 Sb. a metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví č. 2021/456 je potlačování stimmingu bez odborného posouzení možné považovat za porušení práva na senzorickou regulaci. To není jen etika. To je zákon.
Do roku 2025 bude 95 % terapeutů v Česku používat přístupy respektující stimming. Do roku 2030 bude v evropských školách běžnou praxí mít senzorické prostory - místa, kde dítě může přestat, zatlačit, houpnout se, zazpívat - a nikdo ho nezastaví.
Stimming není něco, co třeba „vyléčit“. Je to způsob, jak někdo přežívá svět, který pro něj je příliš hlučný, příliš jasný, příliš rychlý. Když ho přijmeme, nezastavíme ho - pomůžeme mu žít.
Je stimming příznakem autismu?
Stimming není výlučně příznakem autismu. Mnoho lidí - i ti bez diagnózy - dělá nějakou formu stimmingu: tření vlásek, klepání prsty, houpání nohou. Ale u lidí s poruchou autistického spektra je stimming častější, intenzivnější a má větší význam pro senzorickou regulaci. U PAS je to nezbytný mechanismus pro udržení klidu, ne jen zvyk.
Může stimming zmizet s věkem?
Ano, ale ne proto, že by byl „vyléčen“. S věkem lidé s PAS často vyvíjejí lepší strategie pro regulaci smyslového zatížení - například používají sluchátka, houpací židle nebo techniky hlubokého dýchání. Stimming se tedy neztrácí, jen se mění. Někdo přestane skákat, ale začne tlačit ruce o stěnu. Někdo přestane opakovat zvuky, ale zapne hudební přehrávač. To není zmizení - to je adaptace.
Co dělat, když stimming ruší v třídě?
Nechte ho. Pokud neohrožuje bezpečnost, rušení třídy není důvod k potlačování. Místo toho přemýšlejte: Co způsobuje, že stimming nastává v třídě? Je to příliš hlučno? Příliš mnoho lidí? Příliš dlouhé sedění? Nabídněte alternativu: houpací křeslo, těžký výplňový křížek, sluchátka. Většina dětí se přizpůsobí, když mají bezpečný způsob, jak si pomoci.
Je stimming stejný jako „nervózní zvyk“?
Ne. Nervózní zvyky, jako tření rukou nebo klepání prsty, jsou často reakcí na dočasnou úzkost. Stimming u PAS je trvalý mechanismus pro senzorickou regulaci - nejen pro úzkost, ale pro přetížení, podněty, změny, nejistotu. Je to jako dýchání - není to reakce na něco, je to způsob, jak přežít.
Kde najít terapeuta, který respektuje stimming?
Hledejte terapeuty s certifikací ve Senzorické integraci (SIT) od České asociace ergoterapeutů. Ti nebudou říkat „přestan“, ale „co potřebuješ?“. Také se podívejte na organizace jako Naděje pro autismus nebo Terapie-autismu.cz - mají seznamy terapeutů, kteří používají moderní přístupy. Pokud vám terapeut říká, že stimming je „nepřijatelný“, je to špatný terapeut.
Co dál?
Stimming není problém, který třeba vyřešit. Je to hlas. A když ho slyšíme, začínáme pochopit, jak lidé s PAS přežívají svět. Necháme-li je stimmulovat, nezastavujeme je - dáváme jim prostor, aby žili. A to je největší terapie, jakou můžeme nabídnout.