Poruchy příjmu potravy u mužů: specifika, stigma a efektivní terapie

Většina lidí si představí poruchu příjmu potravy jako výhradně ženský problém. Realita je však jiná - muži také trpí anorexií, bulimií nebo přejídáním, ale často to zůstává skryto pod rouškou sociálního tabu. Tento článek odhaluje, jaké jsou poruchy příjmu potravy u mužů, proč se s nimi setkáváme méně často a jaké překážky jim stojí v cestě k léčbě.

Co jsou poruchy příjmu potravy u mužů?

Poruchy příjmu potravy u mužů jsou soubor psychických onemocnění, v nichž jedinec nezdravě reguluje svůj vztah k jídlu a tělesné hmotnosti. Patří sem mentální anorexie, mentální bulimie, psychogenní přejídání a další varianty, které se mohou projevit i u mužské populace.

Statistiky z roku 2020 ukazují, že anorexie postihuje 0,6 % mužů, bulimie 1,0 % a přejídání 2,8 %. Přestože jsou tyto čísla nižší než u žen, podceňovat je nemůžeme - muži často nevyhledávají pomoc a jsou diagnostikováni až v pokročilém stádiu.

Proč muži hledejí léčbu méně často?

• Kulturní stereotypy: Společnost často spojuje „slabost“ s mužským tělem, takže přiznat si problém s jídlem může být vnímáno jako ztráta maskulinity.
• Nízké povědomí: Mnoho mužů si ani neuvědomuje, že jejich symptomy spadají pod poruchu příjmu potravy.
• Stigma ve zdravotnictví: Lékaři a terapeuti mohou podceňovat možnost výskytu u mužů, což vede k opožděné diagnóze.

Výsledkem je pozdější zahájení terapie, horší fyzický stav a vyšší riziko komplikací.

Stigma a osamělost

Stigmatizace není jen otázkou veřejného mínění. I jiní pacienti s poruchou příjmu potravy často mužské pacienty považují za „nepatřičné“, protože tradičně vnímají tuto nemoc jako ženskou. To vede k pocitu izolace a může dokonce podpořit odklon od terapie.

Studie ukazují, že muži v čistě ženských skupinách často ztrácejí motivaci - cítí, že jejich zkušenost není validní. Odborníci proto doporučují, aby terapeutické skupiny měly alespoň dva muže, což snižuje pocit osamělosti a umožňuje sdílet specifické perspektivy.

Jaké jsou hlavní terapeutické přístupy?

Terapeutické zásahy se u mužů nijak zásadně neliší od těch u žen, ale vyžadují citlivost k genderovým specifikům. Níže najdete stručný přehled nejčastějších metod.

KBT je nejčastěji doporučována jako první linie, protože rychle cílí na konkrétní chování i myšlenkové vzorce. IPT a psychodynamické přístupy se často doplňují, když se objeví hlubší vztahové nebo traumální kořeny.

Farmakoterapie a její role

U mužů se používá stejná medikace jako u žen - selektivní inhibitory serotoninu (SSRI) jsou první volbou při komorbidní depresi. Studie naznačují, že antidepresiva mohou zmírnit impulzivitu a pomoci stabilizovat náladu, ale samy nepřekonají maladaptivní stravovací vzorce. Proto jsou farmakoterapie vždy kombinovány s psychoterapií.

Multidisciplinární tým - co všechno zahrnuje?

1. Psychiatr: stanoví diagnózu, předepisuje léky.
2. Psycholog/psychoterapeut: vede KBT, IPT či psychodynamické sezení.
3. Nutriční terapeut: navrhuje bezpečný jídelní plán, monitoruje prahy váhy.
4. Gynekolog/Internista: řeší fyzické komplikace, kontroluje krevní parametry.
5. Rodinný poradce: pomáhá rodině porozumět problému a vytvořit podpůrné prostředí.

Koordinace všech těchto specialistů je klíčová - pokud jeden z nich selže, může to ohrozit celý proces zotavení.

Specifika léčby v českém kontextu

V ČR bylo v roce 2020 registrováno více než 5 000 lidí s poruchou příjmu potravy, z toho jen cca 5 % tvoří muži. Dostupnost specializovaných programů je omezená. Většina zařízení má programy orientované na ženy, což ztěžuje identifikaci s materiály. Některé kliniky už proto spouštějí „mužské skupiny“ nebo nabízejí individuální sezení s terapeutem, který má zkušenosti s mužským klientem.

Pro muže je také důležité, aby se v programu neobjevily stereotypy jako „ženská tělesná idealita“. Používání mužských modelů, sportovních ilustrací a jazykových formulací, které respektují tradiční mužské role (např. výkon, síla) zvyšuje přijetí terapie.

Jak překonat stigma a najít pomoc?

Nejprve rozpoznat, že problém existuje. Pokud máte podezření na anorexii, bulimii nebo přejídání, zkuste:

• Vyhledat online zdroje zaměřené na muže (např. české stránky „Muž a jídlo“).
• Obratit se na praktického lékaře a požádat o referenci na specialistu na poruchy příjmu potravy.
• Kontaktovat podpůrné skupiny - některé jsou i „mužské only“, což snižuje pocit ostýchavosti.
• Zapojit rodinu - otevřená komunikace může urychlit přijetí léčby.

Klíčové je nepodceňovat své pocity a neváhat požádat o pomoc ještě před tím, než se zdravotní stav zhorší.

Co říkají výzkumy o prognóze?

Krátkodobé studie ukazují, že úspěšnost léčby u mužů a žen je srovnatelná, pokud jsou podmínky stejné. Dlouhodobých studií však chybí, takže nelze s jistotou předpovědět riziko relapsu. Přestože gender sám o sobě není špatným prognostickým faktorem, nedostatek mužských vzorových programů může vést k vyššímu počtu nedokončených terapií.

Praktický checklist pro muže, kteří chtějí začít terapii

• Udělejte si záznam symptomů (příznaky, frekvence, spouštěče).
• Vyhledejte specialistu s zkušenostmi s muži (např. „psychiatr pro muže s poruchou příjmu potravy“).
• Domluvte si úvodní konzultaci - zeptejte se na strukturu terapie, délku sezení, možnosti skupinové práce.
• Požádejte o možnost mužské terapeutické skupiny nebo alespoň dva muže ve skupině.
• Zvažte doplnění farmakoterapie, pokud máte depresivní příznaky.
• Zapojte rodinu nebo blízkého člověka jako podpůrný prvek.
• Pravidelně sledovat váhu a laboratorní parametry - podvýživa může omezit efektivitu psychoterapie.
• Po každém sezení si dělejte krátký reflexní zápisek - co fungovalo, co potřebuje úpravu.

Tento checklist pomůže udržet motivaci a zajistit, že žádný důležitý krok nepřetečete.

Budoucnost - co potřebujeme změnit?

Pro zlepšení situace mužů s poruchami příjmu potravy je nutné:

1. Rozšířit osvětu - kampaně zaměřené na mužské publikum, které rozbijí mýtus, že „poruchy příjmu potravy jsou jen pro ženy“.
2. Vytvořit genderově vyvážené léčebné programy - samostatné muže‑specifické skupiny, materiály a pomůcky.
3. Zvýšit výzkumný podíl na mužských subjektech - dlouhodobé studie sledování relapsu a úspěšnosti terapií.
4. Školit zdravotnický personál - aby při prvním kontaktu zvažovali poruchu i u mužů.
5. Podporovat peer‑support sítě - online fóra, lokální setkání, kde muži mohou sdílet zkušenosti bez strachu.

Jakmile se tato opatření uplatní, můžeme očekávat rychlejší diagnostiku a vyšší úspěšnost léčby.