Kontrola v poruchách příjmu potravy: ztráta kontroly vs. hyperkontrola

ledna 31, 2025 publikoval Lizzie Lovell

Většina lidí si představí, že zdravý vztah k jídlu je spíš otázkou výběru potravin než bitvy o moc. U porucha příjmu potravy se ale jedná o živoucí konflikt mezi ztrátou kontroly a hyperkontrolou. Jeden moment se člověk cítí jako vězeň vlastního talíře, příští okamžik pak přebírá otěže a planuje každý gram. Pojďme rozebrat, jak se tento paradox projevuje u třech nejčastějších stavů - anorexie, bulimie a psychogenním přejídání - a co z toho vyplývá pro terapeutickou praxi.

Co je porucha příjmu potravy - duševní porucha, která se projevuje abnormálním vztahem k jídlu, tělu a váze

Jedná se o soubor onemocnění, kde kontrola nad jídlem slouží jako nástroj pro zvládání vnitřního chaosu, nízkého sebevědomí nebo traumat. Není to jen špatná dieta; je to hluboký narušený sebehodnotový systém, který často používá jídlo jako jediný způsob regulace emocí.

Hyperkontrola v anorexii nervosa

U Anorexie nervosa - extrémní omezení jídla a intenzivní strach z přibírání se nejprve objevuje jako přísná sebekontrola. Snížený kalorický příjem dává pocit, že "máš pod kontrolou" nejen své tělo, ale i životní stres. Přesně tohle „pocitová hubnutí“ často získává obdiv okolí, což posiluje další omezení.

Typické chování: vyhýbání se tukům, přeskakování obědů, počítání kalorií do detailu. Vnitřní dialog se zaměřuje na „dokonalost“ a často je doprovázen perfekcionismem a obsedantně-kompulzivními tendencemi.

Klíčový moment nastává, když tělo už nedokáže vydržet hlad a pocit kontroly se obrátí v ztrátu kontroly. Tělesná únavka, hormonální poruchy a neurobiologické změny (nízká hladina serotoninu, zvýšená aktivita dopaminových drah) způsobí, že i nejmenší výkyv v jídelníčku může vést k nezvládnutému přejídání nebo dokonce úzkostným záchvatům.

Bulimie nervosa: střídavá hra mezi ztrátou a hyperkontrolou

U Bulimie nervosa - opakované záchvaty přejídání následované kompenzačním chováním (zvracení, projímadla, nadměrné cvičení) je dynamika jasněji viditelná. Během záchvatu přejídání se kontrola rozpadá - člověk jí rychle a bez rozmyslu, často v soukromí. Následně přichází silná potřeba obnovit kontrolu, která se projevuje purgativním chováním.

Cyklus:

1. Emoční napětí → záchvat přejídání (ztráta kontroly).
2. Stud, viny → zvracení, nadměrná fyzická aktivita (hyperkontrola).
3. Krátkodobá úleva → opět napětí a cyklus se opakuje.

Stud a pocit selhání často pohání jedince k tajnému, ale intenzivnímu monitorování váhy a kalorií, což vytváří další úroveň hyperkontroly - tentokrát zaměřenou na vyrovnání „škody“ po přejídání.

Psychogenní přejídání: převážně ztráta kontroly s hrou na kontrolu

Psychogenní přejídání - opakované přejídání velkého množství jídla bez následné kompenzační strategie je často spojené s chronickým stresem, depresí nebo traumatickými událostmi. Zde se kontrola nad jídlem ztrácí téměř okamžitě, protože jídlo slouží jako rychlé utišení.

Na rozdíl od bulimie se tu neobjevuje systematické zvracení, ale pacienti mohou vyhledávat „pomocné“ strategie jako přísná diéta po přejídání, což je forma „post‑hoc“ hyperkontroly. Tato dvojice - impulzivní přejídání + následné restrikce - připomíná vzorec anorexie, jen je posunuta časově.

Neurobiologické kořeny - dopaminová smyčka odměny

Dopamin - neurotransmiter, který řídí pocit odměny a motivaci hraje klíčovou roli ve všech třech poruchách. Při přejídání dochází k náhlému zvýšení dopaminu, což posiluje impulz. Naopak při extrémním omezení (anorexie) se tělo snaží udržet nízkou hladinu dopaminu, aby předešlo „přílišné radosti“ a tím i úniku z kontrolovaného režimu.

Výsledkem je, že chování kolem jídla získává návykový charakter podobně jako užívání látek. Tento fakt vysvětluje, proč je těžké změnit vzorce pouze „silou vůle“ - je potřeba zásah do neurochemie, např. pomocí terapeutické intervence.

Terapeutické přístupy: jak rozbít kruh kontroly

Úspěšná léčba kombinuje minimálně čtyři pilíře:

• Kognitivně-behaviorální terapie (CBT) - zaměřuje se na změnu myšlenkových vzorců a chování souvisejících s jídlem
• Rodinná terapie - zapojení blízkých pro rozpoznání a změnu dysfunkčních rodinných vzorců
• Nutriční terapie - postupné normalizování stravovacích návyků pod dohledem specialisty
• Farmakoterapie (např. inhibition SSRI pro bulimii nebo antidepresiva při komorbidity OCD)

Klíčová je motivace pacienta. Proto se často používá motivační rozhovor, který pomáhá vyjasnit, proč je kontrola jídla pro ně „bezpečná“ a jaký by mohl být alternativní zdroj stability.

Praktický checklist pro rozpoznání a první kroky

1. Všímejte si extrémních stravovacích vzorců (např. dlouhé období hladovění, časté záchvaty přejídání).
2. Sledujte emocionální spouštěče - stres, osamělost, pocit selhání.
3. Zaznamenejte fyzické příznaky: ztráta hmotnosti, nepravidelná menstruace, zubní eroze (u zvracení).
4. Vyhledejte odbornou pomoc: první krok je konzultace s praktickým lékařem, následně psycholog/psychiatr.
5. Při terapii se zaměřte na reálné cíle - např. jíst pravidelně 3 hlavní jídla, omezit purgativní chování.
6. Podpořte pacienta v rozvíjení alternativních copingových strategií (sport, umění, sociální podpora).

Včasné rozpoznání může zabránit chronickému průběhu a vážným zdravotním následkům.

Porovnání: ztráta kontroly vs. hyperkontrola

Často kladené otázky

porucha příjmu potravy anorexie bulimie kontrola jídla psychogenní přejídání