Separační úzkost – co to je a jak ji zvládnout

Když mluvíme o Separační úzkost, intenzivní strach a nepohodlí spojené s odloučením od blízkých osob nebo místa. Také známá jako úzkost z odloučení, se objevuje u dětí i dospělých.

Separační úzkost často souvisí s trauma, silným stresovým zážitkem, který narušuje psychiku a může vést k posttraumatické stresové poruše, PTSD. Pro zpracování těchto emocí je klíčová psychoterapie, cílí na změnu myšlenkových vzorců a uvolnění napětí. Jednou z nejúčinnějších metod je EMDR, oči‑pohybová terapie, která desenzitizuje traumatické vzpomínky. Další přístupy, jako KBT, skupinová podpora nebo somatické techniky, doplňují korekci úzkostných reakcí.

Jak rozpoznat a zvládnout separační úzkost

Typické příznaky zahrnují časté myšlenky na ztrátu, fyzické napětí, problémy se spánkem a vyhýbavé chování. Často se objeví po rozvodu, změně školy, během studia či při přechodu do dospělosti. Děti mohou protestovat pláčem a záchvaty, dospělí se zase propadnou do nadměrné kontrolování vztahů nebo do stavu „přilepení“ k partnerovi. Když se tyto projevy dostanou do každodenního fungování, je čas vyhledat odbornou pomoc.

V praxi terapeuté využívají triádu: rozpoznání spouštěčů, práce s tělem a úprava myšlenek. Technika „představ si bezpečné místo“ pomáhá vytvořit vnitřní kotvu, zatímco dechová cvičení a progresivní svalová relaxace snižují fyzický napětí. V rámci EMDR se klient zaměřuje na konkrétní traumatickou vzpomínku spojenou se separací a pomocí dvojitého podnětu (oko‑pohyb) dochází k přepisování emočního záznamu. Výsledkem je menší emoční intenzita a vyšší pocit kontroly.

V našem výběru naleznete články, které rozebírají konkrétní techniky, ukazují, kdy zvolit individuální terapii vs. skupinovou podporu, a představují zkušenosti klientů s EMDR a KBT. Prohlédněte si naši sbírku a najděte praktické tipy, které můžete použít hned teď – ať už jste rodič, partner nebo samotný člověk, který chce překonat strach z odloučení.