Abstinence vs. kontrolované užívání: Který cíl psychoterapie je pro vás správný?

Stojíte před zrcadlem a vidíte v něm člověka, který chce změnit svůj vztah k alkoholu. Možná vám přátlé radí, abyste „zůstal suchý“, zatímco jiní tvrdí, že stačí pít mírně. Tato rozporuplnost je zcela běžná. V léčbě alkoholové závislosti je stavu charakterizovaného nutkavým užíváním alkoholu navzdory negativním důsledkům totiž dlouhodobě diskutována otázka, zda je jediným zdravým cílem úplná abstinence je úplné vyhýbání se konzumaci alkoholu, nebo zda má smysl usilovat o kontrolované užívání je strategie, při které si jedinec udržuje schopnost regulovat množství a frekvenci pití. Odpověď není černobílá a záleží na vašem individuálním stavu.

Dvě cesty ke stejnému cíli: Svoboda od utrpení

Pojďme si ujasnit jednu zásadní věc. Ať už zvolíte jakoukoli cestu, konečným cílem psychoterapie není jen technické nedotknutí se alkoholu. Cílem je zbavit vás fyzického i psychického utrpení, které s sebou nadměrná konzumace nese. Česká asociace pro léčbu závislostí (Adicare) zdůrazňuje, že oba přístupy - abstinence i kontrolovaná konzumace - jsou legitimní metody vedoucí ke zlepšení kvality života. Nejde o to, kdo má pravdu, ale co funguje právě pro vás.

Historicky se tyto dva modely vyvinuly ve dvou různých teoretických rámcích. Abstinenční přístup byl významně ovlivněn pracemi George E. Vaillanta na Harvard Medical School, který zkoumal dlouhodobé dopady abstinenčního stylu života. Naopak model kontrolovaného užívání vznikl v roce 1983 díky G. Alanu Marlattovi na University of Washington jako součást širšího pohledu na snižování rizik (harm reduction). Dnes v České republice implementují oba přístupy renomované organizace, což svědčí o tom, že moderní psychoterapie je flexibilní a respektuje volbu klienta.

Kdy je abstinence ta bezpečnější volba?

Pro mnoho lidí je abstinence nejen morální, ale především bezpečnější cestou. Pokud máte silnou fyzickou závislost, časté selhání při pokusech o snížení spotřeby nebo pokud jste již dříve zažívali těžké abstinenční příznaky, úplné vysazení může být nezbytné. Abstinence eliminuje riziko náhlého návratu k nekontrolovatelnému pití, které často následuje po prvním „slabém“ doušku.

V psychoterapii zaměřené na abstinenci se pracuje na budování nového životního stylu bez alkoholu. Terapeut pomáhá identifikovat spouštěče (tzv. trigger), které vedou k touze po alkoholu, a nahrazuje je zdravými strategiemi zvládání stresu. Tento přístup vyžaduje vysokou míru disciplíny zejména na začátku, ale nabízí jasnou hranici, kterou je snadné sledovat: buď jste pil, nebo ne.

Kontrolované užívání: Mýtus nebo reálná alternativa?

Kontrolované užívání není omluva pro nadměrné pití. Jedná se o intenzivní terapeutický program založený na kognitivně-behaviorální terapii je psychoterapeutickém přístupu zaměřeném na změnu destruktivních myšlenek a chování. Cílem je postupně posilovat vaši sebekontrolu tak, abyste mohli alkohol konzumovat bez toho, aby to ovlivnilo váš život negativně. Tento přístup je vhodný pro ty, kteří abstinenci odmítají nebo ji v počáteční fázi nejsou schopni dosáhnout.

Je důležité pochopit, že kontrolované užívání není pro každého. Před nástupem do terapie musí klient absolvovat podrobné diagnostické vyšetření. První a největší kontraindikací je úspěšně probíhající abstinence. Pokud už pijete minimálně nebo vůbec, nemá smysl se pouštět do experimentů s kontrolou. Na druhou stranu, tento přístup umožňuje vtáhnout do systému pomoci lidi, kteří by klasickou léčbu nikdy nepodstoupili. Zajímavostí je, že až 30 procent klientů, kteří absolvují terapii kontrolované konzumace, se nakonec rozhodne dobrovolně abstinovat, protože získali lepší náhled na závažnost svého onemocnění.

Jak funguje kontrolované užívání v praxi?

Pokud se rozhodnete pro tuto cestu, připravte se na práci. Klíčovou technikou je sebemonitorování je metoda, při které si klient zapisuje detaily svého chování pro zvýšení uvědomění si vzorců. Budete potřebovat zápisník, kam budete zaznamenávat datum, hodinu, co jste pili, v jakém množství, v jaké situaci a jak jste se cítili před tím, než jste se chopili sklenice. Tato metoda pomáhá identifikovat nebezpečné situace nebo duševní stavy, které vedou k nadměrnému pití.

Úspěšnost tohoto přístupu se pohybuje mezi 25 až 90 procenty, což značně variabilní spektrum. Závisí to na motivaci klienta, kvalitě terapeutického vztahu a přítomnosti dalších komorbidit. Terapie je nedirektivní, což znamená, že cíl si určujete vy sami spolu s terapeutem. Pokud zjistíte, že kontrola nefunguje, můžete kdykoliv změnit cíl na abstinenci. Jak upozorňuje výzkum Marllata a Witkiewitze (2005), flexibilita je v tomto modelu klíčová.

Fáze změny: Kde se nacházíte?

Předtím, než zvolíte cíl terapie, je užitečné porozumět tomu, kde se nacházíte v procesu změny. Transteoretický model (Prochazka et al., 1992) popisuje pět fází:

• Prekontemplace: O změně neuvažujete. Až 80 % osob se závislostí se nachází právě zde nebo v další fázi.
• Kontemplace: Uvažujete o změně v horizontu šesti měsíců, ale ještě nemáte konkrétní plány.
• Příprava: Máte konkrétní plány na příští měsíc a začínáte dělat malé kroky.
• Akce: Aktivně realizujete své plány a měníte své chování.
• Udržování: Snažíte se setrvat v nové změně a zabránit relapsu.

Motivační rozhovory, popsané Millrem a Rollnickem (2003), se zaměřují na překonání ambivalence ve vztahu k užívání alkoholu. Terapeut vám nenutilí své názory, ale pomáhá vám prozkoumat vlastní hodnoty a důvody pro změnu. Vztah mezi terapeutem a klientem by měl být partnerský, nikoliv expertní. Vy nese zodpovědnost za své rozhodnutí.

Léky a doplňkové metody

Moderní léčba závislostí často kombinuje psychoterapii s farmakologií. Například lék nalmefen je někdy používán při léčbě kontrolovaného pití, aby pomohl snížit chuť po alkoholu. Nicméně, novější výzkumy upřesňují jeho roli a zdůrazňují, že léky samy o sobě nestačí. Jsou pouze doplňkem k psychologické práci. Výzkum Olivové (2020) ukazuje, že bažení se po nástupu do doléčování projevuje zákonitě ve stejné intenzitě jako na začátku léčby, což komplikuje udržování jakéhokoliv cíle. Proto je pravidelná účast na terapeutických setkáních nezbytná.

Kdy vyhledat pomoc?

Nikdy nezačínejte „svépomocnou terapií" kontrolované konzumace, pokud úspěšně abstinujete. Pokud se nacházíte ve stresové životní situaci a hrozí, že byste porušili abstinenci, neprodleně vyhledejte pomoc psychologa či psychiatra. Profesionální podpora vám pomůže navigovat krizi a najít strategii, která bude fungovat dlouhodobě. V České republice jsou oba přístupy široce dostupné prostřednictvím organizací jako Adicare nebo Adiktologie CZ, které nabízejí ambulantní programy od roku 1995.