Představte si to: stojíte v řadě na pokladnu v Albertu nebo procházíte parkem a najednou tam je on. Váš terapeut. V ten moment se vám může udělat zvlářně. Možná přemýšlíte, jestli máte zamumlat pozdrav, nebo se raději prudce otočit a zmizet v uličce s mraženinami. Je to situace, která vyvolává v nás nejrůznější pocity - od mírného zmatku až po pocit, že jsme právě narušili nějaké tajné pravidlo.
Mnoho lidí očekává, že terapeut v takové chvíli bude prostě „normální člověk“, který se s vámi s radostí zastaví a prozápoví o počasí. Realita je ale jiná. Hranice v terapii je základní etický rámec, který odděluje profesionální pomoc od přátelství a zajišťuje bezpečí klienta. Právě proto se terapeuti při náhodných setkáních chovají často tak, že nás mohou vnímat jako „studené“ nebo vzdálené. Není to však osobní útok, ale profesionální nástroj.
Proč terapeut nezačíná konverzaci?
Když váš terapeut při setkání v ulici pouze zdvořile přikývne a pokračuje v cestě, nedělá to proto, že by vás nechtěl vidět. Naopak, chrání vás i sebe sama. Terapeutický vztah je z principu asymetrický. To znamená, že terapeut nese hlavní odpovědnost za to, kde končí práce a kde začíná soukromý život. Kdyby s každým klientem v centru města začal probírat osobní věci, hrozilo by, že se z terapie stane kamarádství.
Podle dat z Masarykovy univerzity může nadměrná blízkost mimo ordinaci paradoxně oslabit efektivitu léčby. Pokud byste s terapeutem začali v kavárně řešit své problémy, ztratili byste bezpečí kontrolovaného prostředí ordinace. Studie Gromesové z Masarykovy univerzity ukazuje, že až 87 % českých terapeutů volí právě strategii zdvořilého pozdravu bez navazování hovoru, aby zachovali potřebnou profesionální vzdálenost.
Jak se chovat, abyste se vyhli z trapnosti?
Nejlepším přístupem je jednoduchost. Pokud svého terapeuta potkáte, stačí krátký, zdvořilý pozdrav. Nemusíte se cítit povinní startovat dlouhý rozhovor. Většina zkušených klientů (podle průzkumů Psychologie.cz až 92 %) dodržuje pravidlo, že neinitiiují konverzaci, pokud to terapeut sám jasně nenaznačí. Tím dáváte terapeutovi prostor, aby mohl jednat v souladu s etickými pravidly své profese.
Co když se ale stane, že terapeut začne být „příliš přátelský“? Pokud vás pozve na kávu nebo začne na veřejnosti mluvit o vašem procesu, je to varovný signál. Takové chování může vést k tzv. destrukturalizaci vztahu, což v praxi znamená, že terapie přestává fungovat, protože mizí jasné hranice. V takovém případě je nejlepším řešením, pokud tuto situaci otevřeně proberete při vašem příštím plánovaném sezení.
| Situace | Doporučená reakce klienta | Co to pravděpodobně znamená |
|---|---|---|
| Terapeut jen přikývne a jde dál | Vrácit pozdrav a pokračovat v cestě | Dodržuje profesionální hranice |
| Terapeut vás úplně ignoruje | Nenucovat kontakt, probrat to v terapii | Může jít o nejistotu terapeuta nebo ochranu vašeho soukromí |
| Terapeut chce začít si povídat | Zdvořně oznámit, že o tom raději mluvíte v ordinaci | Rizikové narušení hranic vztahu |
Různé školy, různé přístupy
Zajímavé je, že to, jak se terapeut mimo ordinaci chová, často závisí na jeho odborném směru. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) bývá v otázce hranic velmi explicitní. Terapeuté tohoto směru pravidla kontaktu proberou s klientem hned na začátku v drtivé většině případů (až 97 %). Proto jsou jejich klienti obvykle méně zmatení, když je potkají v obchodě.
Naopak u humanistických směrů bývá přístup volnější, což paradoxně může být pro klienty stresující. Studie Psychologického ústavu AV ČR zjistila, že klienti humanistických terapeutů častěji pociťují úzkost z náhodných setkání právě proto, že pravidla nebyla předem jasně definována. Je tedy dobré vědět, že pokud jste si s terapeutem „dohodnutý řád“ nikdy nepřešli, není chyba se na to zeptat teď.
Kdy je situace neetická?
Existuje rozdíl mezi „chladným“ pozdravem a neetickým chováním. Podle Etického kodexu České komory psychologů nesmí terapeut využívat pracovní vztah k vytváření přátelských nebo obchodních vazeb. Pokud vás terapeut začne v supermarketu dotazovat na detaily vašeho života, které by měly zůstat v ordinaci, nebo vám nabídne spolupráci v podnikání, dochází k porušení profesních standardů.
V takovém případě není v pořádku jen to, co se děje v danou chvíli, ale celý terapeutický proces. Pokud máte pocit, že hranice byly překročeny způsobem, který vám škodí, můžete se obrátit na Českou komoru psychologů nebo příslušnou komoru lékařů. Etika v psychoterapii není jen o zdvořilosti, ale o ochraně klienta před zneužitím jeho zranitelnosti.
Jak z náhodného setkání udělat prospěch pro terapii?
Možná vás to překvapí, ale setkání mimo ordinaci může být skvělým materiálem pro samotnou terapii. To, jak jste se v dané chvíli cítili, jak jste interpretovali chování terapeuta a co jste v té situaci prožili, může odhalit mnoho o vašich vztazích i s ostatními lidmi.
Zkuste si příště říct: „Když jsem vás v úterý potkal v centeringu, cítil jsem se ponížen tím, že jste jen kývl a nepozdravil mě jménem.“ Pro 78 % terapeutů jsou tato témata klíčovými momenty, které přinášejí cenné vhledy do dynamiky vztahu. Probrat náhodné setkání během sezení v 95 % případů př vede k prohloubení důvěry a lepšímu pochopení toho, jak hranice v životě fungují.
Je chyba, když svého terapeuta pozdravím první?
Vůbec ne. Zdvořilé pozdravit není problém. Problém by byl, pokud byste začali iniciovat hlubší konverzaci o vašich problémech nebo osobním životě na veřejnosti. Krátký pozdrav je v pořádku, ale nečekejte, že terapeut naváže přátelský rozhovor.
Co mám dělat, když mě terapeut úplně ignoruje?
Může to být velmi bolestivé, ale často jde o pokus terapeuta chránit vaše soukromí (možná si není jistý, zda chcete, aby vás někdo z okolí viděl s ním). Nejlepším řešením je tuto zkušenost přinést na nächste sezení a otevřeně o tom mluvit.
Může terapeut přijmout pozvání na večeři, pokud se potkáme náhodou?
V profesionální psychoterapii je to v podstatě nepřípustné. Přijetí takového pozvání ničí terapeutický rámec a mění vztah z profesionálního na přátelský, což většinou vede k ukončení efektivní terapie.
Kde najdu pravidla, podle kterých se terapeuti řídí?
V České republice se terapeuti řídí Etickým kodexem České komory psychologů a v rámci EU Klíčovými kompetencemi evropského psychoterapeuta (EAP), které explicitně definují nutnost projednat pravidla kontaktu mimo ordinaci.
Jak se připravit na případné setkání, abych se neestresoval?
Nejlepším způsobem je preventivní domluva. Zeptejte se svého terapeuta přímo: „Kdybychom se potkali náhodou v meste, jak byste chtěl/a, abychom reagovali?“. Jasná odpověď vám odstraní nejistotu a ušetří stres v momentě setkání.
Další kroky a řešení
Pokud jste se s terapeutem potkali a cítíte se kvůli tomu nepohodlně, nečekejte, až to „přejde“. Zapište si své pocity hned po setkání. Co přesně vás urazilo? Co vás překvapilo? Tyto poznámky budou skvělým startovním bodem pro vaše další sezení.
V případě, že terapeut vykazuje neetické chování (např. hloubka kontaktu, která narušuje vaše hranice), doporučujeme:
- Zkusit situaci nejprve probrat s terapeutem v ordinaci.
- Pokud reakce terapeuta není profesionální, konzultovat situaci s jiným odborníkem.
- Při závažných porušeních etiky podat stížnost u České komory psychologů.