Histrionská porucha osobnosti: Jak rozpoznat dramatické chování a co pomáhá v psychoterapii

Stojíte před někým, kdo každý den vytváří krizi jen aby na sebe upozornil? Kdo přemění běžný večer na televizní drama, kdo vypadá jako herec, ale uvnitř se cítí prázdně? To není jen expresivní osobnost. To může být histrionská porucha osobnosti - skrytá bolest za přehnanými výrazy, sexuální provokací a neustálým pátráním po pozornosti.

Co je histrionská porucha osobnosti?

Histrionská porucha osobnosti (ICD-10 F60.4) je jednou z poruch klastru B - skupiny, kde dominují emocionální výkyvy, dramatické chování a problémy s vztahy. Nejde o náhodnou výbušnost nebo zábavný styl. Jde o trvalý vzor chování, který ruší život, vztahy i práci. Lidé s touto poruchou nejsou „přehnaní“. Jsou v nouzi. A jejich dramatické projevy jsou vlastně křik o pomoc, který se přeměnil v návyk.

Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky z roku 2022 tvoří tato porucha přibližně 15 % všech diagnostikovaných poruch osobnosti v České republice. V populaci se odhaduje na 2-3 %, ale častěji se objevuje u žen - přibližně tři ženy na jednoho muže. To ale neznamená, že muži nemají tuto poruchu. V západních zemích je poměr blíže 1:1,5. V Česku je rozdíl větší kvůli kulturním stereotypům: ženy jsou více povzbuzovány k expresivitě, muži k potlačování emocí. A když muž začne plakat nebo křičet, lidé ho často považují za „nevyváženého“, ne za někoho s poruchou.

Jak se projevuje?

Nejčastější příznaky nejsou jen „přehnané“ emoce. Jsou konkrétní, opakující se a narušující život:

• Neustálá potřeba být středem pozornosti - i když to znamená vytvářet konflikty nebo přehánět příběhy.
• Emoce jsou povrchní a rychle se mění - z klidu do křiku za pět minut, z lásky k nenávisti za hodinu.
• Chování je teatrální: gesta, výrazné výrazy, přehnané věty, jako by hrají v divadle.
• Často se využívá sexuální provokace nebo přitažlivost jako nástroj k získání pozornosti, i když není skutečný zájem.
• Velmi nízká tolerance k frustraci - když se něco nezdaří, okamžitě se cítí „znevýhodnění“ nebo „zradeni“.
• Problémy s empatií - nechápou, proč jiní nejsou stejně emocionálně zapojení.
• Manipulace: přítomné osoby vychvalují, nepřítomné pomlouvají. Vztahy jsou jako hra, kde každý musí hrát svou roli.
• Ve vztazích: neustálé hledání nových partnerů, žárlivost, přehnané reakce na malé zanedbání, anorgasmie u 65 % postižených.

Na fóru Anonymní poruchy osobnosti sdílí 28letá žena: „Každý den musím vymýšlet nové způsoby, jak zaujmout kolemjdoucí, jinak se cítím jako neviditelná.“ To není dramatizace. To je bolest.

Odlišné od jiných poruch osobnosti

Histrionská porucha se často zaměňuje s jinými. A to je problém - 25 % pacientů má mylnou diagnózu podle Stefajir.cz (2021).

• Hraniční porucha osobnosti: zde dominují sebepoškozování, strach z opuštění a impulzivní chování. U histrionů není sebepoškozování cílem - cílem je pozornost.
• Narcistická porucha: tady jde o potřebu obdivu, velkolepost, pocit výjimečnosti. U histrionů je to spíš potřeba okamžitého zájmu - ne důvěry, ne uznání, ale prostě pozornost.
• Schizotypální porucha: zde jsou podivné myšlenky, magické přesvědčení, neobvyklé chování. U histrionů je všechno příliš „reálné“ - příliš dramatické, příliš „výrazné“. Nejsou blázni, jsou hereči.

Klíčový rozdíl: histrion nechce být boh, chce být hrdina. Nechce být obdivován, chce být viděn.

Co způsobuje histrionskou poruchu?

Neexistuje jedna příčina. Je to kombinace genetiky a dětství.

Prof. Jiří Raboch z Bohnice uvádí, že u 40 % pacientů je v rodině někdo s podobnými rysy. To naznačuje genetickou predispozici. Ale hlavní zdroj je dětství - konkrétně nedostatek pozornosti. Když dítě zjistí, že když se chová klidně, nikdo na něj neupozorňuje, ale když začne křičet, plakat nebo přehánět, všichni se o něj zajímají, naučí se: „Jen dramatické chování mě udrží naživu.“

Doc. Věra Škrabánková z UPOL to nazývá „vývojový mechanismus“. To není výběr. Je to přežití.

Ale pozor: až 30 % lidí s těmito rysy nemá poruchu. Jsou jen expresivní, emocionální, kreativní. Rozdíl je v tom, zda se chování ruší život. Pokud je vztahy trvají, práce funguje, a lidé se cítí bezpečně - není to porucha. Pokud je každý vztah krátký, každý den drama, a vnitřní pocit je „jsem neviditelný“ - to je porucha.

Psychoterapie: Jak se to léčí?

Histrionská porucha není léčitelná léky. Ale může být výrazně zlepšena psychoterapií.

Nejúčinnější přístup je kognitivně-behaviorální terapie (CBT) s délkou minimálně 18 měsíců, 1-2 sezení týdně. Ale to nestačí. Musí být upravená pro histriony - ne jen „změň myšlenky“, ale „vytvoř vnitřní bezpečí“.

Terapeut musí být jako pevný kámen. Histrion bude zkoušet: přehánět příběhy, plakat, flirtovat, manipulovat, vytvářet krize, aby terapeut „musel“ reagovat. A terapeut musí odmítnout hrát tu hru. Musí být přítomen, ale ne reaktivní. Musí říct: „Vím, že potřebuješ pozornost. Ale my tady neřešíme, kdo je vinen. My se učíme, jak se cítit bez toho, aby tě někdo sledoval.“

Pro těžší případy se používá upravená dialektická behaviorální terapie (DBT). Tým pod vedením Prof. Rabocha v Bohnicích v letech 2019-2021 testoval tuto metodu. U pacientů s pravidelnou účastí byla úspěšnost 57 %. To znamená, že většina se naučila lépe řídit emoce, zkracovat dramatické reakce a najít vnitřní klid.

Od roku 2022 se v Bohnicích testuje aplikace EmoTrack - digitální nástroj, který pacienti používají k zaznamenávání svých emocí. Ti, kdo pravidelně vkládali data, měli o 32 % nižší potřebu vytvářet dramatické scény. Technologie není řešení. Ale pomáhá udržet terapii na zemi.

Problémy při léčbě

Největší překážka není porucha. Je to odpor k léčbě.

45 % pacientů ukončí terapii předčasně - protože nevidí okamžité výsledky. „Chci, aby mě někdo hned pochopil, ne abych se učil, jak se pochopit sám.“

Terapeuti často nejsou připraveni. V Česku je pouze 47 klinických psychologů s certifikací pro léčbu poruch osobnosti. Většina se nevybírá k tomu, aby se bavila s lidmi, kteří se chovají jako hereči. A to je právě ten, kdo potřebuje nejvíc.

Partneři jsou vyčerpaní. Na portálu Partnerská terapie píše 35letý muž: „Moje manželka každý týden vytváří novou krizi, aby na sebe upozornila. Léčba trvá 3 roky, ale zlepšení je minimální.“

Pravda je: zlepšení není rychlé. Je pomalé, neviditelné, nuda. A to je právě to, co histrion nesnáší.

Prognóza a budoucnost

Na 10leté studii z Bohnic (2022) se ukázalo: 65 % pacientů s pravidelnou léčbou dosáhlo výrazného zlepšení kvality života. 20 % má mírné zlepšení. 15 % má omezený efekt.

To znamená: není to ztracený případ. Je to případ, který potřebuje čas, trpělivost a kvalitní terapeut.

Do roku 2027 se očekává 25 % nárůst diagnostikovaných případů. Proč? Protože lidé začínají lépe rozumět emocionálnímu zdraví. Ale také protože digitální média - TikTok, Instagram, YouTube - vyučují, že pozornost se získává dramatickým chováním. Když každý den vidíš někoho, kdo vytváří krizi jen aby se stal virálním, začneš si myslet: „Možná to je normální.“

Prof. Škrabánková varuje: „Můžeme přehánět diagnózy. Všichni nejsme histrioné. Někteří jsou jen živí.“

Co dělat, pokud to máte nebo máte někoho blízko?

• Pokud jste vy: Hledání psychoterapeuta není známka slabosti. Je to první krok k tomu, abyste přestali být herečem a začali být člověkem. Hledejte někoho, kdo má zkušenosti s poruchami osobnosti. Nejde o „povídání si“. Jde o přestavbu života.
• Pokud máte někoho blízko: Neříkejte: „Přestan už to dělat!“ To je jako říct někomu, kdo má astma: „Přestan dýchat!“ Zkuste: „Vím, že se cítíš neviditelný. Chci tě slyšet. Ale nemůžu být tvou pozorností. Mohu být tvým přátelstvím.“
• Nezatěžujte se sami: Léčba histrionské poruchy je náročná. Pokud jste partner, rodina nebo kolega - hledejte i vlastní podporu. Terapie pro blízké existuje. A je důležitá.

Histrionská porucha není hra. Je to boj o to, aby někdo konečně řekl: „Jsi viděný. A nechceš se za to muset zabilovat.“