Eklektická psychoterapie: Jak bezpečně kombinovat techniky napříč směry

Eklektická psychoterapie není náhodné šourání v nástrojích z různých směrů. Je to vědomý, systematický výběr technik podle toho, co skutečně pomůže konkrétnímu klientovi. Ať už jde o depresi, úzkost, traumata nebo ztrátu smyslu života - eklektický přístup neříká: „Tady mám CBT, tam mám psychodynamiku, tak to smíchám.“ Říká: „Co funguje pro tohoto člověka, v tomto okamžiku, s tímto historickým základem?“

Co vlastně eklektická psychoterapie je?

Eklektická psychoterapie vychází z jednoduchého principu: neexistuje jedna správná cesta, jak pomoci lidem. Místo toho, aby terapeut držel jen jednu teorii jakožto pravdu, otevírá se různým nástrojům - kognitivně-behaviorálním, psychodynamickým, existenciálním, humanistickým, systémovým. Klíčové není, odkud technika pochází, ale jestli pomáhá. Podle průzkumu z roku 2023 ji používá až 78 % českých psychoterapeutů. To není náhoda. Je to odpověď na realitu: lidé nejsou šablony. Každý případ je jiný.

Na rozdíl od integrativní psychoterapie, která se snaží vytvořit jednotný teoretický model (např. kognitivně-analytická terapie), eklekticismus nechce „slepit“ teorie do jednoho celku. Chce použít to, co funguje. Arnold Lazarus, považovaný za otce moderního eklekticismu, už v 70. letech 20. století ukázal, že můžeš použít techniky z chování, emocí, představ, kognic, vztahů a biologie - a nechat je stát samostatně. Nejsou potřeba teoretické „přechody“ mezi nimi. Stačí, aby byly účinné.

Proč je tento přístup tak populární?

Proč se eklekticismus stal dominantním? Protože funguje - zejména tam, kde jiné přístupy selhávají.

• U klientů s komorbiditou (např. úzkost + depresivní příznaky + problémy ve vztazích) - 70 % případů v praxi vyžaduje více než jeden přístup.
• Při krátkodobé terapii (12-20 sezení) - nemáš čas na prozkoumávání dětství, když klient potřebuje hned zmírnit panické ataky.
• U lidí s nízkou motivací - když se klient nechce „hluboce koukat do sebe“, můžeš začít s konkrétními technikami, které mu dávají okamžitý pocit kontroly.

Podle metaanalýzy Johna Norcrossa z roku 2011 až 70 % účinnosti psychoterapie nespočívá v konkrétní technice, ale v terapeutické alianci - v tom, jak se klient cítí s terapeutem. Pokud je vztah důvěryhodný, empatie přítomná, cíle jasné, pak i jednoduché techniky mohou mít velký efekt. Eklektický terapeut ví: nejprve vytvoří bezpečný prostor. Až potom vybírá nástroje.

Které směry musíš znát, abys byl eklektický terapeut?

Nemůžeš kombinovat to, co neznáš. Eklekticismus není pro začátečníky. Potřebuješ hluboké pochopení alespoň čtyřech-šesti hlavních směrů:

• Kognitivně-behaviorální terapie (CBT): Jak identifikovat a změnit narušené myšlenky, jak používat expozici, kognitivní přestavování, plánování chování.
• Psychodynamická terapie: Jak rozpoznat nevědomé vzorce, přenos a odpor, jak pracovat s emocemi, které klient nechce vnímat.
• Existenciální terapie: Jak pomoci klientovi najít smysl, přijmout svobodu, zodpovědnost a smrt jako součást života.
• Humanistická terapie (např. Rogersovská): Jak být přítomen, bez hodnocení, jak posílit sebevědomí a autenticitu.
• Systémová terapie: Jak vidět problém v kontextu rodiny, párů, pracovního týmu.
• Body-orientované a trauma-orientované přístupy (např. Somatic Experiencing): Jak pracovat s tělem, když slova nestačí.

Podle Stanislava Kratochvíla je minimální podmínkou 500 hodin specializovaného výcviku nad rámec základního vzdělání. A nejde jen o teorii - musíš mít praktickou zkušenost s každým z těchto směrů. Nejde o to, znát názvy. Jde o to, vědět, kdy a jak použít konkrétní techniku.

Co může jít špatně? Rizika eklekticismu

Největší nebezpečí eklektického přístupu není v technikách - je v terapeutovi.

Když terapeut nemá pevný základ v žádném směru, začne používat techniky podle svého náladového pocitu. „Dnes mám chuť na CBT.“ „Dnes se mi chce pracovat s přesvědčeními.“ To není eklekticismus. To je zneužití.

Prof. McLeod varuje: „Technický eklekticismus volá po vyšší míře zkušenosti. Jinak techniky používáš podle svého nastavení, ne podle potřeb klienta.“

Typický příklad: terapeut s CBT základem začne u klienta s PTSD používat techniky hluboké regrese - bez příslušné kvalifikace. Výsledek? Znovu traumata, zhoršení, odchod klienta.

Podle supervizních záznamů z roku 2022 bylo 43 % neúmyslných poškození klientů spojených s přehnanou důvěrou v intuici. Neexistuje „intuitivní kombinace“ - jen zodpovědná rozhodovací strategie.

Klíčová kritéria pro bezpečný výběr technik

Nejlepší návod pro bezpečné kombinování technik pochází od Arnolda Lazaruse a potvrzují ho čeští terapeuté:

1. Vědecké důkazy: Jaké techniky mají pro daný problém (např. depresivní porucha, OCD, PTSD) prokázanou účinnost? Neříkej: „To jsem někde slyšel.“ Podívej se na metaanalýzy, klinické studie.
2. Klientovy cíle: Co chce klient? Chce zmizet z úzkosti? Nebo pochopit, proč se mu to stále opakuje? Pokud se tvoje technika neshoduje s jeho cíli, nepomůže.
3. Situace a emocionální reakce: Je klient v momentu silného stresu? Potřebuje klid a strukturu? Nebo je vypnutý a potřebuje se „rozpálit“? Technika musí odpovídat aktuálnímu stavu.
4. Klientova přesvědčení a odpor: Pokud klient věří, že „všechno je v hlavě“, nepoužívej techniky z tělesné terapie, dokud nevybuduješ důvěru. Pokud odmítá „hledání dětství“, nezačínej psychodynamikou. Přizpůsob se.

Podle průzkumu 87 českých terapeutů z roku 2020, kteří úspěšně používali eklektický přístup, 72 % používalo tzv. klinický rozhodovací algoritmus:

1. Diagnostické hodnocení problému
2. Analýza vědeckých důkazů o efektivitě technik
3. Zhodnocení souladu s klientovou kulturou a hodnotami
4. Průběžná evaluace efektu

Tento algoritmus je tvůj bezpečnostní systém. Bez něj jsi na vlastní pěst.

Jak se připravit na eklektický přístup?

Nikdo nezačne eklektickým terapeutem. Nejprve se staneš odborníkem v jednom směru. Podle České asociace psychoterapeutů musíš mít minimálně 3 roky praxe v jednom hlavním směru - třeba CBT nebo psychodynamice - než začneš kombinovat.

Poté přijde specifický výcvik:

• Minimálně 300 hodin v jednom hlavním směru
• 200 hodin výcviku v eklektickém přístupu pod dohledem supervizora
• Doložená praxe v minimálně dvou různých směrech (alespoň 150 hodin každý)
• Úspěšné absolvování testu na znalost interakce technik

Od roku 2021 je v Česku akreditován první výcvikový program SUR (Systematická eklektická terapie) - dvouletý, s teorií a supervizí. To je budoucnost.

Co dělat, když se něco nepovede?

Nikdo není dokonalý. Pokud se technika nezdaří, neznamená to, že jsi špatný terapeut. Znamená to, že jsi člověk.

Pravidlo č. 1: Vždy sleduj výsledky. Používej standardizované nástroje jako Outcome Questionnaire-45 nebo PHQ-9 pro depresi. Měř, ne odhaduj.

Pravidlo č. 2: Měj pravidelnou supervizi. Nejde o to, kdo ti řekne, že jsi „dobrý“. Jde o to, kdo ti ukáže, kde jsi „slepý“.

Pravidlo č. 3: Pokud technika nepracuje, zastav ji. Nejde o to, kolik jsi do ní investoval. Jde o to, co klient potřebuje teď.

Budoucnost eklektické psychoterapie

Do roku 2025 by eklektický přístup měl používat až 85 % českých terapeutů. Proč? Protože se mění požadavky na terapii. Lidé chtějí rychlé, efektivní, přizpůsobené řešení - ne teoretický příběh.

Budoucnost bude spojena s evidence-based eklekticismem. Česká asociace psychoterapeutů vydala v roce 2022 první manuál, který pro 15 nejčastějších poruch říká: „Pro depresi s úzkostí použij CBT + existenciální přístup. Pro PTSD s nízkou motivací použij somatické techniky + motivace.“

Další krok? Umělá inteligence. Výzkumníci jako prof. L. Václavík předpovídají, že v budoucnu budou algoritmy analyzovat data z průběhu terapie - jak se mění nálady, jak reaguje klient na různé techniky - a navrhovat terapeutovi nejlepší další krok. To nebude nahrazovat terapeuta. Bude ho podporovat. Jako GPS pro terapii.

Eklektická psychoterapie není o tom, mít všechny nástroje. Je o tom vědět, který nástroj použít, kdy a pro koho. A hlavně - vědět, kdy nechat nástroj být.