Stojíte před klientem, který se nechce otevřít. Příběh z dětství ho zasahuje do hlubin, ale slova se mu zastaví na hrdle. Co dělat, když slova selhávají? Klasická hypnóza přináší přímé příkazy: „Všechny tyto bolesti mizí.“ Ericksonovská hypnóza se ptá: „Co se ti stalo, když jsi poprvé cítil, že jsi bezpečný?“ Obě cesty vedou do nevědomí, ale jen jedna umožňuje klientovi najít svou vlastní cestu ven.
Klasická hypnóza: Přímé příkazy a jasná struktura
Klasická hypnóza funguje jako přesný nástroj. Terapeut vede klienta do hlubokého stavu, kde je tělo uvolněné a mysl otevřená. Pak přichází přímá sugesce: „Tvá ruka se stává těžší a těžší.“ Nebo: „Každý dech ti přináší klid.“ Tento přístup je v Česku dlouho reprezentován prací Stanislava Kratochvíla, který jej popsal jako „dočasný stav změněného vědomí, ve kterém se podvědomí přijímá sugesce jako reálné a mimovolné zážitky.“
Je to efektivní - a to zejména u fyzických problémů. Klient s chronickou bolestí zadu, který neodpovídá na léky, může během pár sezení získat úlevu. Výzkum z roku 2023 ukazuje, že 15 % klientů vyhledává hypnózu především pro fyzickou bolest. Klasická hypnóza funguje jako „přepínač“: terapeut přepne záznam v mozku z „bolest“ na „klid“.
Ale má své hranice. Když klient má traumatu z dětství, přímé příkazy mohou vyvolat odpor. „Můžu to zapomenout“ - to není odpověď, kterou terapeut chce slyšet. Je to odpověď, kterou klient říká, když se cítí bezmocný. Klasická hypnóza často vyžaduje důvěru v autoritu terapeuta. A pokud tato důvěra chybí, celý proces ztěžuje.
Ericksonovská hypnóza: Příběhy místo příkazů
Milton Erickson byl psychiatr, který nevěřil, že hypnóza je „spánek“. Pro něj to byl živý, interaktivní proces. Když pracoval s klientem, neříkal: „Zapomeň na strach.“ Říkal mu příběh o muži, který se ztratil v lese a najednou si uvědomil, že každý strom má svůj tvar - a že každý tvar může být cestou ven.
V Česku se tento přístup stává stále populárnějším, zejména v práci s traumatem. Sylvie Navarová, terapeutka z Olomouce, ho popisuje takto: „Necháváme klienta, aby našel své vlastní zdroje. Ptáme se: Co ti na tom líbí? Co ti chybí?“
Příklad: Klientka, která při autonehodě ztratila dítě, se vyvinula sociální fóbií. Klasická hypnóza by ji mohla vést k tomu, aby „zabudla“ bolest. Ericksonovská hypnóza zjistila, že před nehodou ráda fotila. Když držela fotoaparát, cítila se bezpečně. Terapeut jí pak řekl: „Představ si, že se díváš na svou minulost skrze fotoaparát. Co se děje, když se díváš na obraz, který ti necháváš?“
Nejde o to, co terapeut říká. Nejde o to, co klient „slyší“. Jde o to, co jemu vzniká uvnitř. Ericksonovská hypnóza využívá metafory, pohádky, příběhy. Všechno to vede k tomu, že klient nejen přijímá, ale tvorí svou změnu.
Porovnání: Když se cesty rozcházejí
Oba přístupy mají své místo. Ale když se díváte na jejich základní rozdíly, je jasné, proč se v praxi většina terapeutů rozhoduje pro kombinaci.
| Aspekt | Klasická hypnóza | Ericksonovská hypnóza |
|---|---|---|
| Typ sugesce | Přímé, direktivní | Nepřímé, metaforické |
| Rola terapeuta | „Vedoucí“ | „Průvodce“ |
| Rola klienta | Passivní příjemce | Aktivní tvůrce |
| Nejlepší pro | Fyzická bolest, uvolnění, konkrétní cíle | Trauma, úzkost, sebepoznání |
| Délka terapie | Často rychlejší | Obvykle delší, ale trvalejší |
| Závislost na autoritě | Vysoká | Nízká |
Studie z roku 2023, která sledovala 382 českých hypnoterapeutů, ukázala, že 78 % klientů preferuje kombinovaný přístup. A 63 % z nich řeklo, že tento hybridní způsob poskytuje lepší dlouhodobé výsledky než čistě klasická nebo ericksonovská hypnóza samostatně.
Práce s traumatem: Co funguje a co ne
Práce s traumatem je nejcitlivější oblast hypnoterapie. Zde se rozdíly mezi přístupy projevují nejvýrazněji.
Klasická hypnóza se snaží „vymazat“ bolest. Ale trauma není jen vzpomínka. Je to tělesný záznam, emocionální náboj, chování, které se opakuje. Když terapeut řekne: „Zapomeň na to“, klient může vnitřně odpovědět: „Ale já to nezapomenu. Já to cítím.“
Ericksonovská hypnóza naopak říká: „Nechme to tam. Ale pojďme se podívat, jak ti to pomáhá přežívat.“
Příklad z praxe: Klient, který měl claustrofóbií po uvěznění v lékárně, prošel 12 sezeními s ericksonovským přístupem. Terapeut mu vyprávěl příběh o tunelu, který měl různé barvy. Každá barva znamenala jiný stupeň strachu. Klient si vytvořil vlastní verzi - a na konci se mu podařilo přeměnit strach na vědomí, že „tunel je jen cesta, ne konec“.
Podle Sylvie Navarové je klíčem neotřesitelná otázka: „Co ti chybí?“
Ne „Co ti chybí v minulosti?“ Ale „Co ti chybí teď?“
Tato otázka přesouvá klienta z minulosti do přítomnosti. A z přítomnosti se dá vytvořit budoucnost.
Co říkají odborníci a jak se to mění v Česku
Michael Yapko, světově uznávaný odborník, říká: „Hypnóza není technika. Je to komunikace.“ A to je přesně to, co ericksonovská hypnóza dělá - vytváří vztah, kde klient není „předmětem“, ale partnerem.
V Česku se však objevují i varování. Dr. Pavel Kopecký z Psychologického ústavu AV ČR upozorňuje, že mnoho praktikujících „nemá dostatečně rigorózní vzdělání“. Výsledek? Příliš přímé sugesce, které klientům s traumatem způsobují ještě větší zranění.
Podle analýzy recenzí na Therapeuta.cz z roku 2023 bylo 32 % negativních hodnocení spojených s „příliš direktivním přístupem bez respektování hranic“. To je významné číslo. Znamená to, že když terapeut použije klasickou hypnózu špatně, může způsobit škodu.
Na druhé straně je vývoj pozitivní. V roce 2024 oznámila Univerzita Karlova spolupráci s českou asociací pro hypnózu na vytvoření certifikačního programu „Klinická hypnóza a práce s traumatem“, který bude dostupný od září 2025. To znamená, že vzdělávání se zvyšuje.
Standardy jsou jasné: minimálně 150 hodin vzdělání podle zákona č. 96/2004 Sb., přičemž kvalitní vzdělání v ericksonovské hypnóze trvá 180 hodin teorie a 80 hodin supervize. Klíčem je schopnost rozpoznat, kdy je klient v „lehkém“ nebo „středně hlubokém“ stavu - podle Davidovské stupnice 3-4 z 5. V těchto stavech je klient dostatečně přítomen, aby mohl pracovat se svými zdroji, ale dostatečně uvolněný, aby se mohl otevřít.
Budoucnost: Personalizovaná hypnóza
Budoucnost hypnoterapie není v tom, abychom si vybrali mezi „klasickou“ a „ericksonovskou“. Je v tom, abychom se naučili přizpůsobit přístup každému klientovi.
Na konferenci v Úpravci v březnu 2024 se 73 % prezentací týkalo kombinace ericksonovské hypnózy s EMDR - technikou, která využívá pohyby očí k zpracování traumatu. Tato kombinace ukazuje, že hypnóza už není izolovaná metoda. Je součástí širšího terapeutického systému.
Michael Yapko říká: „Budoucnost leží v personalizovaném přístupu, kde každý klient dostane techniky přizpůsobené jeho neurobiologickým charakteristikám.“
To znamená, že terapeut nemusí být „specialista na hypnózu“. Musí být „specialista na člověka“.
Co z toho plyne pro klienta? Že nemusí „vybrat“ mezi dvěma přístupy. Může získat to, co potřebuje - ať už je to přímý příkaz, který uvolní tělo, nebo příběh, který osvobodí mysl.
Co si pamatovat, když hledáte terapeuta
- Nechte si vysvětlit, jaký přístup používá - a proč.
- Pokud máte traumatu, vyhýbejte se terapeutům, kteří hned v prvním sezení používají přímé sugesce.
- Ericksonovská hypnóza není „méně silná“. Je jen jiná. Často potřebuje více času, ale vede k trvalejším změnám.
- Nejlepší výsledky mají ti, kteří kombinují oba přístupy - klasický pro tělo, ericksonovský pro mysl.
- Největší riziko není hypnóza. Je to nekvalifikovaný terapeut. Zkontrolujte vzdělání - minimálně 150 hodin, preferujte 180+ hodin s supervizí.
Nejde o to, jestli je hypnóza „pravá“ nebo „falešná“. Jde o to, jestli vám pomůže najít to, co uvnitř už máte - ale nevíte, že to máte.