Interpersonální terapie pro záchvatovité přejídání: Jak vztahy ovlivňují jídlo

Interpersonální terapie pro záchvatovité přejídání není o tom, jak se jíst méně. Je o tom, proč vůbec jíš příliš. Když se cítíš opuštěný, nepochopený nebo zaseklý ve sporech s blízkými, jídlo přestane být jen potřebou - stává se tvojí útěchou, tvojí zbraní, tvojí tichou řečí. A právě to je místo, kde IPT začíná.

Co je interpersonální terapie a proč funguje u přejídání?

Interpersonální terapie (IPT) vznikla v 70. letech 20. století jako léčba deprese, ale rychle se ukázalo, že má silný účinek i u poruch příjmu potravy. Její základní myšlenka je jednoduchá: záchvatovité přejídání není většinou způsobeno chybějící silou vůle, ale problémy ve vztazích. Když se něco zhorší v tvém kontaktu s rodinou, přáteli nebo partnerem, tělo reaguje stresem - a jídlo je rychlý, přístupný způsob, jak ten stres utlumit.

Ve studii z roku 2020 s 162 pacienty se ukázalo, že ti, kteří prošli IPT, snížili počet záchvatů přejídání z průměru 14 za týden na méně než 2. A to aniž by jim terapeut říkal, kolik kalorií mají jíst. Místo toho se ptali: „Kdo ti naposledy zlobil?“ „Kdy jsi se naposledy cítil sám?“ „Co se změnilo v tvém životě před tím, než se přejídání začalo zhoršovat?“

Čtyři oblasti, které IPT prochází

IPT nemá žádné „obecné“ řešení. Pracuje s konkrétními životními situacemi. V průběhu 20 sezení se zaměřuje na jednu z čtyř oblastí, které nejčastěji souvisí s přejídáním:

• Nevyřízené útraty - například smrt blízkého, rozvod, nebo odchod kamaráda. Tyto ztráty nejsou jen emocionální - mohou způsobit, že jídlo náhle nahrazuje to, co jsi ztratil.
• Přechody v životě - nová práce, přestěhování, narození dítěte, odchod z domova. Když se mění tvá role, můžeš se cítit ztraceně - a jídlo ti dává pocit stability.
• Mezilidské rozpory - stálé spory s partnerem, konflikty s rodiči, napětí na práci. Když nemůžeš říct, co cítíš, jídlo mluví za tebe.
• Sociální izolace - když se cítíš, že nikdo tě nechápe, nebo když se zdržuješ kontaktů kvůli stydění. Izolace je jedním z nejčastějších spouštěčů přejídání.

Terapeut ti nepíše jídelníček. Místo toho ti pomáhá najít, která z těchto čtyř oblastí ti „běží“ v pozadí. A pak spolu pracujete na tom, jak s ní zacházet - bez jídla jako zbraně.

IPT vs. kognitivně behaviorální terapie: Co je lepší?

Často se porovnává IPT s kognitivně behaviorální terapií (CBT). Obě metody jsou důkazově podložené, ale fungují jinak.

CBT se zaměřuje na myšlenky: „Proč si myslíš, že jsi špatný, když jsi snědl kousek dortu?“ „Jak ti přijde, že jídlo znamená neúspěch?“ Pak se učíš přepisovat tyto myšlenky a vytváříš strukturované jídelní plány. Je to jako opravovat software na počítači - měníš kód.

IPT je jiná. Je to jako opravovat vztahy mezi lidmi. Není ti řečeno, že „nemáš mít záchvaty“. Je ti řečeno: „Co se děje mezi tebou a matkou, když se vracíš domů?“ „Kdo ti vůbec dává prostor, abys řekl, že jsi unavený?“

Studie ukazují, že CBT je mírně rychlejší v redukci záchvatů - ale IPT má vyšší přilnavost. V průzkumu v Praze z roku 2021 82 % pacientů dokončilo IPT, zatímco u CBT to bylo jen 76 %. Proč? Protože IPT se neptá: „Proč jíš příliš?“ Ale: „Proč se cítíš, že nemáš nikoho, kdo by tě slyšel?“ A to je otázka, kterou mnozí čekali celý život.

Co se děje během sezení?

IPT je strukturovaná, ale nikdy nešablono-vá. První tři sezení jsou na vytvoření důvěry a vysvětlení, jak funguje tento přístup. Terapeut ti řekne: „Tady nebudeme mluvit o tom, kolik jsi snědl. Budeme mluvit o tom, kdo ti v posledních měsících způsobil, že jsi cítil, že nemáš kontrolu.“

Pak přichází střední fáze - 10 až 12 sezení, kde se pracuje na jedné vybrané oblasti. Třeba si spolu připomenete konkrétní rozhovor s partnerem, který tě znechutil. A pak se spolu ptáte: „Co jsi chtěl říct?“ „Co jsi řekl?“ „Co jsi cítil, když tě nechal v klidu?“

Nejde o to, aby tě terapeut „vybízel“ k hovoru. Jde o to, aby ti pomohl vidět, jak tvé vztahy tvoří tvé chování. Když začneš rozpoznávat, že každý záchvat přejídání následuje po tom, co tě někdo ignoroval, začneš mít moc - moc předvídat, a předcházet.

Je IPT hrazená v Česku?

Ano, ale s podmínkami. V České republice je IPT hrazená z veřejného zdravotního pojištění pouze na specializovaných pracovištích - jako je Centrum poruch příjmu potravy na 1. LF UK a VFN v Praze, nebo na podobných centrech v Brně nebo Ostravě.

Podle pokynů Ministerstva zdravotnictví z roku 2022 je hrazena pouze, pokud splňuješ diagnostická kritéria poruchy záchvatovitého přejídání podle DSM-5: záchvaty alespoň jednou týdně po dobu tří měsíců, pocit ztráty kontroly a silné nepříjemné pocity po záchvatu. Dále musí mít frekvenci záchvatů 1-13 za měsíc (střední závažnost).

Cena za jedno sezení se pohybuje mezi 800 a 1500 Kč. Dočkání na začátek terapie je ale dlouhé - průměrně 3 až 6 měsíců. V lednu 2023 se spustil pilotní projekt na telehealth verzi IPT v Praze, Brně a Ostravě, který by měl tento čas zkrátit.

Od roku 2024 se očekává, že hrazení IPT bude rozšířeno i na mírné případy (1-3 záchvaty za měsíc), jak navrhuje novela zákona o zdravotních službách schválená Poslaneckou sněmovnou.

Co se stane, když to nefunguje?

Někteří lidé říkají: „IPT mi pomohla, ale po třech měsících jsem zase začal přejídat.“ To není neobvyklé. IPT není „zázračná injekce“. Je to proces, který vyžaduje čas. První významné změny se obvykle objeví až po 8-10 sezeních - to je o 2-4 týdny později než u CBT.

Je důležité si uvědomit, že IPT nepracuje s traumaty z dětství. Pokud máš hluboké zranění z dětství, které tě trápí, IPT sama o sobě to nevyřeší. V takovém případě je potřeba kombinace s jinými metodami - například traumato-orientovanou terapií.

Podle průzkumu z roku 2022 z 157 pacientů v ČR 68 % hodnotilo IPT jako „spíše užitečnou“ nebo „velmi užitečnou“. 22 % řeklo „ani ne, ani ano“. A 10 % - jako „spíše nebo velmi neúčinnou“. Nejčastější důvod pro neúspěch? Terapeut nebyl dostatečně vyškolený nebo nepracoval s pravou oblastí - třeba se zaměřoval na „rozpory“, když pacient potřeboval „vyřešit ztrátu“.

Co můžeš udělat sám?

Než se rozhodneš pro IPT, můžeš začít tímto:

• Zaznamenávej - když se stane záchvat, zapiš: „Co se stalo 2 hodiny předtím? Kdo byl přítomen? Co jsem cítil?“
• Nehledej dietu - jak varuje Cleveland Clinic, omezení jídla může zhoršit přejídání. IPT to jasně říká: neříkej si „nesmím“. Říkej si: „Co mi chybí?“
• Najdi člověka - i když jen jednoho, s kým můžeš mluvit o tom, co tě trápí, bez toho, aby tě soudil. To je první krok k vytvoření nového vztahu - bez jídla jako prostředníka.

Nejde o to, abys „zvládl“ přejídání. Jde o to, abys přestal potřebovat jídlo, aby ti někdo řekl: „Jsem tady.“

Kdo by měl IPT vyhýbat?

IPT není pro každého. Pokud máš těžkou obezitu (BMI > 40) a potřebuješ rychlou redukci hmotnosti, IPT sama o sobě nebude dostatečná. V takovém případě je efektivnější kombinace CBT a farmakoterapie, jak upozorňuje Dr. Jan Albrecht z Bohnic.

Také pokud jsi zcela odmítavý k myšlence, že tvé vztahy ovlivňují jídlo - IPT ti nebude sloužit. Potřebuješ být otevřený na to, že tvé chování není jen o jídle - ale o tom, jak se cítíš vůči ostatním.

Co je další krok?

Chceš zkusit IPT? Začni tímto:

1. Přečti si diagnostická kritéria poruchy záchvatovitého přejídání podle DSM-5 - zjisti, zda odpovídáš.
2. Najdi specializované centrum v ČR: Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, České Budějovice.
3. Zavolej a zeptej se: „Nabízíte IPT-ED? Máte terapeuty certifikovaní podle Oxfordského protokolu?“
4. Připrav se na čekání - ale neztrácej naději. V ČR je růst IPT o 15 % ročně od roku 2018. Je to věc, která se mění.

Nejde o to, abys „přestal jíst příliš“. Jde o to, abys přestal potřebovat jídlo, aby ti někdo řekl, že jsi důležitý. A to je právě to, co IPT dokáže - bez nátlaku, bez diet, bez soudů. Jen s lidskou přítomností.