Trauma a závislost nejsou jen spojené - jedno často vytváří druhé. Mnoho lidí, kteří bojují s alkoholem, drogami, nebo i s přehnaným jídlem, online hraním nebo sexuální závislostí, nevědí, že jejich příznaky nejsou důsledkem slabosti nebo špatné vůle. Často jsou to reakce na hluboké, nevyřešené zranění z minulosti. A právě toto zranění - trauma - je ten klíč, který může změnit celý průběh léčby.
Proč trauma vede k závislosti?
Závislost není jen otázka chuti nebo návyku. Je to tělesná potřeba, kterou mozek vyvinul jako způsob, jak přežít. Když jste jako dítě zažili zanedbání, násilí, strach nebo pocit, že nikdo nevidí, že trpíte, váš mozek se naučil, že život je nebezpečný. A aby se z toho vymanil, začal hledat způsoby, jak zmírnit bolest. Alkohol, kokain, přehnané jídlo, případně i přílišné přizpůsobování nebo kontrola - všechny tyto věci mají jedno společné: způsobují přechodný nárůst chemikálií v mozku, které vám dají pocit bezpečí, klidu nebo alespoň úniku.
Podle Gábora Matého, lékaře a psychoterapeuta, který pracoval s nejzávažnějšími případy závislosti v Vancouveru, každý závislý člověk nese v sobě trauma. Ne každý, kdo zažil trauma, se závislým stane. Ale každý závislý člověk nějaké trauma má. A to je rozdíl, který mění všechno. Když se léčba zaměří jen na přestání užívat, zůstává bolest tam, kde byla - a člověk se k návyku vrátí. Když se ale začne pracovat na původním zranění, změní se i vztah k návyku.
Co je trauma skutečně?
Trauma není jen velká událost jako násilí nebo dopravní nehoda. Trauma je každá situace, kdy jste se cítili bezmocní, ztracení, nevidění nebo nezabezpečení. To může být i to, že vaše rodiče se neustále hádali a vy jste museli být „dospělý“ dítě. Nebo že jste byli vždycky „dobrý“, ale nikdy nebyli přijatí tak, jak jste byli. Trauma se neukazuje hned. Často se projeví desítky let poté - jako úzkost, depresivní epizody, problémy ve vztazích nebo závislost.
Největší trauma vznikají v dětství, protože v tom věku je mozek v největším vývoji. Když dítě zažívá stálý strach, jeho mozek se přizpůsobuje. Vytváří si silné spojení mezi bolestí a únikem. A toto spojení se pak přenáší do dospělosti. Proto je tak důležité pochopit: závislost není volba. Je to přežití.
Psychoterapie jako cesta ven
První krok léčby není přestat užívat. Je to vytvoření bezpečí. Pokud jste celý život cítili, že nikdo nevidí, že trpíte, potřebujete terapeuta, který vás uvidí - opravdu. Bez soudů, bez posouzení, bez „ale ty to můžeš zvládnout“. Terapie traumatu začíná tím, že vás terapeut nechá být. Až potom můžete pomalu, bezpečně, vlastním tempem, začít hledat, co vás skutečně bolelo.
Nejúčinnější přístupy zahrnují psychodynamickou terapii, EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing) a tělesně orientované metody. Tyto metody nejsou o tom, jak se vám všechno „vysvětlí“. Jsou o tom, jak se vám všechno „uvolní“. Když se trauma ukládá v těle, slova samotná nestačí. Potřebujete pocítit, jak se bolest mění, jak se strach mění v klid, jak se bezmoc mění v sílu.
Terapeut nevynucuje vysvětlení. Není jeho úkolem říct vám: „Takže to bylo kvůli tomu, že tě rodiče nechávali plakat?“ Je jeho úkolem vás vést k tomu, abyste sami našli svou vlastní pravdu. A to je to, co se liší od špatné terapie. Někteří lidé končí terapii, protože terapeut vnucoval interpretace. Správná terapie vás nevede k odpovědi. Vede vás k otázce, kterou jste si nikdy neodvážili položit: „Co jsem vlastně potřeboval, když jsem byl malý?“
Co říkají výsledky výzkumů?
Výzkumy z posledních let potvrzují, že léčba zaměřená na trauma funguje. Systematický přehled publikovaný v European Journal of Psychotraumatology v červenci 2022 sledoval 1.247 lidí z 15 zemí. Výsledek: 78 % účastníků, kteří absolvovali trauma-fokusovanou terapii, mělo významně lepší výsledky než ti, kteří se léčili jen tradičními metodami. Redukce příznaků závislosti byla trvalá - nejen během terapie, ale i měsíce a roky poté.
V České republice se tento přístup rychle rozšiřuje. Podle Prof. Tomáše Šolcového z UK v Praze se počet odborných článků o trauma a závislosti v českých psychologických časopisech za posledních pět let zvýšil o 147 %. Terapeuti se učí nové metody. 63 % českých terapeutů plánuje v příštích dvou letech rozšířit své dovednosti v oblasti trauma-fokusované terapie. To není trendy. Je to odpověď na potřebu.
Je trauma vždy odpovědí?
Není. A to je důležité říct. Některé kritiky varují, že přílišné zaměření na trauma může být alibím. „Všechno je kvůli trauma“ - to může být způsob, jak se vyhnout odpovědnosti. Ale to není problém trauma. Je to problém nesprávného pochopení.
Bessel van der Kolk, jeden z největších odborníků na trauma, říká: „Terapie by neměla vést jen k opakování minulosti. Měla by vést k tomu, abyste znovu našli svou aktivní roli v životě.“
Trauma není výmluva. Je to východisko. Nejde o to, kdo vás zranil. Ale o to, kdo jste teď - a co chcete být. Léčba trauma neznamená, že se budete stále obracet k minulosti. Znamená to, že se konečně můžete otočit dopředu - a začít žít.
Co dělat, když chcete začít?
První krok je najít terapeuta, který se specializuje na trauma a závislost. V České republice je registrováno přes 1.100 psychologů s certifikátem pro psychoterapii. Ceny se pohybují mezi 800 a 1.500 Kč za hodinu. Státní pojišťovny nehradí léčbu závislostí, ale můžete se obrátit na neziskové organizace, které nabízejí snížené sazby.
Online terapie může být výborným začátkem, zejména pokud máte strach z fyzického prostředí nebo agorafobii. Můžete si sednout doma, ve svém koutku, a začít. Bez tlaku. Bez toho, že byste museli „vypadat silně“.
Příběh „Petr_45“ z fóra Anonymní alkoholici zní jednoduše: „Až když jsem začal pracovat na dětském traumatu ve 38 letech, pochopil jsem, proč jsem k alkoholu utíkal od 16 let. Terapie mi trvala 2 roky, ale teď mám 5 let sucha.“
Není to rychlá cesta. Ale je to jediná, která vede k trvalému výsledku.
Co se děje v mozku?
Nejenom psychologicky, ale i biologicky se trauma mění v závislost. Když jste dlouho vystaveni stresu, váš mozek přestává správně regulovat hormony jako kortizol a dopamin. Přirozený pocit spokojenosti se ztrácí. Závislost je pak jediný způsob, jak ho dočasně obnovit. To je důvod, proč léky jako antidepresivy mohou být v některých případech užitečné - ale jen jako doplněk terapie, nikoli jako řešení.
Ústav experimentální medicíny AV ČR zkoumá nové léky, které působí na systém endokanabinoidů - přirozený systém mozku, který řídí náladu, bolest a stres. Tyto léky nejsou ještě široce dostupné, ale ukazují slibné výsledky. To znamená, že budoucnost léčby nebude jen o slovech. Bude o tom, jak spojíme tělo, mozek a psychiku.
Když se všechno zlomí
Největší strach, který lidé mají před terapií trauma, je ten, že se „rozpadnou“. že se vrátí k tomu, co se snažili zapomenout. Ale to je přesně ten moment, kdy se změní. Když se trauma objeví v terapii, není to závěr. Je to začátek. Když se konečně dovolíte cítit, co jste dlouho potlačovali, přestáváte být jeho otrokem. A začínáte být jeho majitelem.
Nejde o to, aby se minulost vypravěla. Jde o to, aby se vaše přítomnost znovu narodila.