Může psychoterapie ublížit? Rizika a vedlejší účinky terapie

Většina z nás vnímá psychoterapii jako bezpečný přístav, kde dostaneme pomoc s těžkými pocity. Ale pravda je taková, že i v tomto prostoru existují rizika. Možná vás překvapí, že psychoterapie je systematický proces psychologického ovlivňování klienta, který má sice za cíl zmírnění duševních potíží, ale může přinést i negativní následky . Nejde o to, abyste se terapie báli, ale abyste věděli, na co se připravit. Stejně jako u každé jiné léčby platí i zde princip Primum non nocere - napřed neškodit.

Kdy se z pomoci stává problém?

Negativní účinky nejsou nějaká vzácná anomálie. Studie publikované v časopise Psychoterapie ukazují, že tzv. "rizika terapie" zahrnují všechny známé škodlivé reakce. Problém je, že zatímco u léků známe přesný seznam vedlejších účinků (třeba přibírání na váze), u psychoterapie jsou rizika hůře předvídatelná. Často vznikají z kombinace několika faktorů: chybějící kompetence terapeuta, specifické rysy klienta nebo prostě jen špatné načasování.

Kriticky nebezpečná je slepá důvěra v to, že jedna metoda funguje na všechny. Pokud terapeut nezná diagnostiku nebo ignoruje důkazy o efektivitě svého přístupu, může se z blahodárné pomoci stát proces, který klientovi spíše uškodí než pomůže. Například u těžké deprese může být psychoterapie pouze podpůrná, zatímco hlavní roli hraje farmakoterapie nebo elektrokonvulzivní léčba. Pokud terapeut tyto priority ignoruje, zdržuje klienta v krizi déle, než je nutné.

Nejčastější rizika a vedlejší účinky

Mezi nejčastějšími negativními jevy patří emoční stres. Terapie často vyžaduje, abyste se podívali na věci, které jste roky potlačovali. To není chyba v procesu, ale přirozená součást. Problém nastává, když terapeut začne s intenzivními technikami (třeba s rozebíráním traumatu) příliš brzy, aniž by nejprve vytvořil bezpečné prostředí. Výsledkem může být prudké zhoršení úzkosti nebo deprese.

Dalším rizikem je závislost na terapii nebo terapeutovi. Je to stav, kdy klient přestane sebrat vlastní rozhodnutí a stane se neschopný fungovat bez pravidelného potvrzení od odborníka. Vyšší riziko mají lidé s omezenou sociální oporou nebo ti, kteří mají vrozený tendenci k závislosti. Pokud terapie nemá jasné cíle a časový rámec, může se z ní stát "doživotní berle", která paradoxně brání skutečnému uzdravení.

Varovné signály během procesu

Jak poznat, že se něco děje špatně? Je normální, že se během terapie cítíte občas nepříjemně. Ale existují červené vlnačky. Pokud pociťujete, že se váš stav výrazně zhoršuje a terapeut to ignoruje nebo vám říká, že je to "normální součást cesty", aniž by změnil strategii, je to varovný signál. Podle dat z platformy Kappa Praha hlásí přibližně 5-10 % klientů výrazné zhoršení v první fázi. Většina z nich sice nakonec dosáhne pozitivních výsledků, ale je klíčové, aby terapeut tento stav aktivně monitoroval.

Pozor také na přehlédnutí somatických onemocnění. Někdy se může stát, že terapeut interpretuje fyzické příznaky (třeba extrémní únavu nebo bolesti) pouze jako psychologický projev, zatímco ve skutečnosti jde o fyzickou nemoc, která vyžaduje lékařskou pomoc. To je jedno z nejvíce rizikovních selhání v komunikaci mezi psychologií a medicínou.

Etika a odpovědnost terapeuta

Moderní přístup k terapii vyžaduje transparentnost. Terapeut by vás měl už na začátku informovat o možných rizicích. Zní to děsivě, ale vědět, že "terapie může dočasně zhoršit emocionální stav", pomáhá klientovi udržet se v procesu, když přijde krize. Existují i nečekané následky, které nelze předpovídat - například situace, kdy díky terapii a novému sebevnímání klient zjistí, že už ve vztahu nemůže zůstat, a dojde k rozvodu. Terapeut nemůže takové věci zabránit, ale měl by být schopen pomoci s jejich zpracováním.

V České republice je situace s monitorováním rizik složitá. I když máme zákon č. 96/2004 Sb., který reguluje odbornou způsobilost, neexistuje jednotný systém hlášení negativních účinků. Analýzy ukazují, že pouze 15 % terapeutů systematicky používá nástroje pro sledování zhoršení stavu klienta. To je prostor pro zlepšení, který se nyní snaží řešit například Česká psychologická společnost prostřednictvím svých pilotních projektů.

Nové trendy a jejich specifika

Dnes slyšíme o inovativních přístupech, jako je MDMA-assistovaná terapie. I když slibuje velké výsledky u PTSD, nese s sebou specifické rizika. Podle odborníků, jako je prof. Stanislav Milotinský, vyžadují tyto metody extrémní opatrnost. Vedlejší účinky bývají mírné (bolesti hlavy, změny nálady), ale riziko zhoršení stavu při nekvalifikovaném provedení je vysoké. Je to klasický příklad toho, že i nejmodernější nástroj v rukou nekompetentního člověka může uškodit.

Jak se chránit a co sledovat

Pokud přemýšlíte o terapii nebo už v ní jste, nechte se vést zdravým rozumem a několika pravidly. Prvním krokem je ověření kompetence terapeuta - má uznané vzdělání, patří do odborné asociace? Druhým krokem je otevřená komunikace o vašich pocitech. Pokud cítíte, že terapie nefunguje nebo vám ubližuje, řekněte to nahlas.

• Sledujte své pocity: Je nepohodlí krátkodobé (proces růstu), nebo dlouhodobé (destrukce)?
• Ptejte se na cíl: Máme jasný plán, kam směřujeme, nebo jen „mluvíme o všem“?
• Monitorujte své zdraví: Nezapomeňte na pravidelné fyzikální prohlídky, aby psychika nepřekryla tělo.
• Zvažte změnu: Není to selhání, pokud zjistíte, že s konkrétním terapeutem „neklapete“. Chemie je v terapii zásadní.