Skupinové sezení: Jak probíhá a čím se liší od individuální terapie

Stojíte před volbou: jít na jedno na jedno sezení s terapeutem, nebo se připojit ke skupině lidí, kteří také hledají odpovědi? Mnoho lidí si neví rady, co je pro ně lepší. A přitom obě možnosti mají svou sílu - jen jinou.

Co vlastně je skupinová terapie?

Skupinová terapie není jen několik lidí sedících v kruhu a vyprávějících si o svých problémech. Je to strukturovaný proces, kde terapeut (často dva) vede skupinu 6 až 12 lidí, kteří se potkávají pravidelně, obvykle jednou týdně. Klíčem je interakce - nejen to, co řeknete vy, ale jak na vás reagují ostatní. Tady se neřeší jen vaše minulost, ale to, co se právě teď děje v místnosti. Když někdo při vaší výpovědi zavře oči, zavrtí hlavou nebo se zatváří znechuceně, to je důležité. To je terapie „tady a teď“.

Skupina je jako zrcadlo. Když vyprávíte o tom, jak se vždy cítíte opuštění, někdo jiný řekne: „To je přesně, co dělám já.“ Nebo někdo, kdo má jiný styl komunikace, vám řekne: „Když to říkáš takhle, já se cítím napadnutý.“ To je mocná zpětná vazba, kterou byste v individuální terapii nikdy nedostali. A není to jen podpora. Někdy je to i kritika - ale kritika, která vás přinutí přemýšlet, nebo se zhroutit. A to je právě ten bod, kde se mění.

Jak probíhá jedno sezení?

Sezení začíná tichem. Někdo se připojí pozdě, někdo je unavený, někdo má horko. Terapeuti neříkají: „Tak začněme.“ Oni čekají. A pak někdo začne. Možná o tom, jak se cítí po práci. Nebo o tom, jak se bál říct svému partnerovi, že ho zneužívá. A pak se to rozrůstá. Někdo se připojí, řekne: „Já jsem to cítil taky.“ Někdo se zastaví a řekne: „Nechápu, proč to děláš.“ A vy se začnete ptát: „Proč to dělám?“

Ne každý musí mluvit. Někdo jen poslouchá - a to je taky terapie. Víte, jak se cítíte, když někdo řekne něco, co vám zní jako pravda? Takové chvíle se dějí i v skupině. Někdy si jen sednete, poslechnete si pět lidí, a najednou si řeknete: „To je já.“

Terapeuti neřeší vaše problémy za vás. Oni sledují, kdo se kdo vyhýbá, kdo se snaží ovládat konverzaci, kdo se zavírá. A pak ti řeknou: „Pozoroval jsi, jak jsi přerušil Anu, když mluvila o smrti otce?“ To není útok. To je příležitost. Příležitost uvidět, jak vaše chování vztahy ničí - i když to nechcete.

Co je individuální terapie?

Individuální terapie je jako hluboký výkop do vlastní duše. Jste sami s terapeutem. Nikdo jiný nevidí, jak se rozbíjíte. Nikdo jiný neví, co říkáte. A proto je tu prostor pro úplnou úctu. Můžete říct všechno - i to, co se vám zdá hanebné. Můžete plakat, křičet, mlčet. A terapeut vás nevyhodí. Nevyhodí vás ani vteřinu.

Tady se pracuje na hloubce. Na tom, jak jste se v dětství naučili, že jste něco špatného. Na tom, proč se vždycky cítíte vinen, i když jste neudělali nic. Na tom, proč se bojíte být blízko někomu. To všechno se prochází pomalu, bez spěchu. Bez toho, aby někdo jiný sledoval, jak se otevíráte.

Terapeut vás nechává mluvit. Ptá se: „Co jsi cítil, když jsi to řekl?“ „Kde jsi to cítil v těle?“ „Co by se stalo, kdyby ses opravdu nechal vidět?“ Tohle je práce na vlastní identitě. Na tom, kdo jste, když nikdo jiný není v místnosti.

Když se to liší - a když se to překrývá

Skupinová terapie je jako vztahový trénink. Pokud máte problémy s důvěrou, s komunikací, s tím, že vás lidé nechápou, skupina vám dává příležitost to vyzkoušet - až naživo. Můžete zkusit být agresivní, nebo zranitelný, a pak vidět, jak na to lidé reagují. To je cenné. V reálném životě si nemůžete vybrat, kdo vás bude poslouchat. Ve skupině ano.

Individuální terapie je jako výzkum vlastního já. Pokud máte chronickou úzkost, depresi, traumata z dětství, nebo se cítíte ztracený, potřebujete prostor, kde vás nikdo neohrožuje. Tam, kde můžete věnovat celou hodinu jen jedné věci - například tomu, jak se vám v krku tvoří kámen, když se vám někdo snaží pomoci.

Obě formy mohou být stejně účinné. Výzkumy z let 1980 až 2005 ukazují, že skupinová terapie je stejně účinná jako individuální pro mnoho poruch - zejména pro úzkost, deprese, problémy s vztahy. Některé studie dokonce ukazují, že skupinová terapie má lepší dlouhodobé výsledky, protože učí lidem, jak fungovat ve světě. Individuální terapie je ale silnější, když potřebujete hluboký průzkum osobní historie.

Cena a přístupnost

Skupinová terapie je levnější. Mnohem levnější. Pokud individuální sezení stojí 800 Kč, skupinové může stát 200-300 Kč. Pro někoho to znamená, že si může dovolit terapii vůbec. A to je důležité. Terapie není luxus. Je potřeba. A pokud nemůžete platit 800 Kč týdně, skupinová vám dává šanci.

Individuální terapie je dražší, ale poskytuje nejvyšší stupeň soukromí a osobního zaměření. Pokud máte citlivý problém - například sexuální násilí, poruchy příjmu potravy, nebo závislost - může být individuální terapie bezpečnější cestou na začátku.

Kdo je pro skupinovou terapii?

Skupinová terapie není pro každého. Pokud máte extrémní úzkost z veřejných vystupování, pokud se cítíte vždycky ohrožený, když někdo dívá na vás, může být skupina příliš náročná. Pokud potřebujete nejprve vytvořit bezpečný vztah s terapeutem - začněte individuálně.

Ale pokud se cítíte osamělý, pokud se vám zdá, že nikdo nechápe, co prožíváte, pokud máte problémy s vztahy - skupina vás přesně tam přivede. Do prostoru, kde se dozvíte: „Nejsem jediný.“

Kdo je pro individuální terapii?

Individuální terapie je ideální, když potřebujete hluboké zpracování. Když máte traumata, která se nechce sdílet. Když se cítíte ztracený, bez identity. Když se bojíte, že vás někdo posoudí. Když potřebujete čas - a ne jen reakce.

Je to také vhodné, když máte komplexní kombinaci problémů - například úzkost, depresi a problémy s sebeúctou. V individuální terapii se to dá postupně rozbalit, bez toho, aby někdo jiný vás přerušil.

Co dělat, když nevím, co vybrat?

Neexistuje jedna správná odpověď. Ale můžete začít takto:

1. Pokud máte problémy s lidmi - s důvěrou, s hranicemi, s komunikací - zvažte skupinovou terapii.
2. Pokud máte hluboké bolesti, které se nechce sdílet - začněte individuálně.
3. Pokud si nejste jistí - zkuste jedno sezení v obou formách. Mnoho center nabízí zkušební sezení.
4. Pokud se rozhodnete pro skupinu, nevzdávejte to po třech týdnech. Potřebujete 6-8 setkání, než se začne dít něco skutečného.

Nejčastěji lidé začínají individuálně, a pak se připojí ke skupině. Nebo naopak. Terapie není jedna cesta. Je to cesta, kterou si sám vybíráte - a můžete ji měnit.

Je možné kombinovat obě formy?

Ano. A mnoho terapeutů to doporučuje. Někdo jede na individuální sezení, aby zpracoval traumata, a pak se připojí ke skupině, aby se naučil, jak s lidmi žít. Někdo začíná ve skupině, aby získal sílu, a pak jde na individuální, aby zhluboka prozkoumal, proč se to všechno děje.

Neexistuje pravidlo: „Musíš dělat jen jedno.“ Existuje jen jedno pravidlo: „Co ti pomáhá?“