ADHD u dospělých: Jak ho rozpoznat, jak se s ním žít a kde najít pomoc
ADHD u dospělých ADHD u dospělých, porucha pozornosti a hyperaktivita, která se u dospělých projevuje spíše jako chronické přetížení, problémy s organizací a emocionální reaktivitou než jako přehnaná pohybová aktivita. Also known as dospělé ADHD, it je často přehlížená, protože lidé předpokládají, že s dětstvím zmizí. Ale mnoho dospělých žije s tím, že se cítí jako „vždycky v závěsu“ – zapomínají na schůzky, nemohou začít úkoly, cítí se vinní, že „nemají silu“ – a to všechno není línost, ale neurologický rozdíl.
ADHD u dospělých často přichází spolu s úzkostí, přetrvávajícím stresem, který vzniká z neustálého boje s vlastním mozkem a strachem, že se „neudržíte“. Also known as anxietní porucha, it je častým společníkem – když se vám neustále něco „ztrácí“, začínáte se obávat, že se všechno „rozpadne“. A když se to stává pravidelně, začínáte se vyhýbat situacím, kde byste mohli selhat – a to vede k izolaci, ztrátě sebevědomí a dokonce ke spoluzávislosti, případně závislosti na někom, kdo vám „připomíná“ nebo „zvládá“ to, co vy nezvládáte.
Nejde o to, že máte „slabou vůli“. Jde o to, že váš mozek funguje jinak – a to neznamená méně hodnotný. Mnoho lidí s ADHD je kreativních, energických a schopných hlubokého zapojení, když najdou správný prostředí. Ale bez podpory se to stává náročným bojem. Psychoterapie, zejména ADHD zaměřená na strategie organizace, emocionální regulaci a sebevědomí, může změnit celý život. Nejde o to, jak „vyzrát“ – ale o to, jak se naučit pracovat se svým mozkem, ne proti němu.
V této sbírce najdete články, které se dotýkají přesně těchto témat: jak rozpoznat ADHD u dospělých, jak se vyhnout případnému přehlížení jako „lenost“, jak se vyrovnat s úzkostí, která s ním často chodí, a jak psychoterapie pomáhá obnovit kontrolu nad každodenním životem. Některé články se věnují i tomu, jak ADHD ovlivňuje vztahy, práci a spánek – a jak se s tím v Česku dá pracovat. Nejde o teorii. Jde o to, co funguje v praxi – pro vás, který jste už dlouho věděli, že „něco není v pořádku“, ale nikdo vám neřekl co.