Závislost na drogách a psychoterapie: Co skutečně funguje v adiktologii

Závislost na drogách není otázka slabosti vůle. Je to komplexní porucha, která se projevuje na třech úrovních: těle, mysli a chování. Lidé, kteří s ní bojují, nechtějí užívat. Ale bez látky se cítí ztracení, rozdrcení, nebo prostě nejsou schopni přežít den. A právě proto psychoterapie není jen jedním z nástrojů - je to základ, který může změnit celý život.

Co se děje v mozku, když člověk závisí?

Když někdo užívá alkohol, opiáty, amfetamin nebo dokonce počítačové hry, jeho mozek začne přehodnocovat, co je důležité. Původní cíle - rodina, práce, zdraví - se dostanou do pozadí. Místo toho se mozek učí, že pouze látkový nebo procesní stimul může dodat pocit „normálnosti“. To není záležitost vůle. Je to změna v neurochemii. A to znamená, že jen detoxikace nestačí. Když se tělo zbaví látky, mozek stále hledá ten samý signál. Bez psychoterapie je relaps téměř nevyhnutelný.

Nejúčinnější přístupy v české adiktologii

V Česku se léčba závislosti neobejde bez kombinace dvou základních metod: individuální psychoterapie a skupinové terapie. To je stanoveno i oficiálními směrnicemi Ministerstva zdravotnictví. Ale co konkrétně funguje?

Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je nejvíce podporovaná metoda. Podle výzkumů z Ústavu adiktologie 1. LF UK dosahuje KBT u klientů s polyzávislostí úspěšnosti 63 % v udržení abstinence. Proč? Protože se zaměřuje na to, jak myslí člověk. KBT pomáhá rozpoznat myšlenky, které vedou k užívání - například „Když se cítím smutně, musím něco vypít“ - a nahrazuje je zdravějšími reakcemi. V průzkumu z roku 2022 na DROGY-INFO.CZ 78 % klientů uvedlo, že práce s emocemi prostřednictvím KBT byla klíčová pro jejich úspěch.

Psychodynamická terapie se podívá hlouběji - na dětství, traumata, vztahy, které člověk nikdy nevyřešil. U těch, kdo se užíváním snažili utopit bolest, je to často jediný způsob, jak se k ní opravdu přiblížit. Úspěšnost u těchto klientů je 52 %, což je významné, ale vyžaduje více času a trpělivosti.

Relaxační techniky - Schultzova autogenní relaxace, Jacobsonova progresivní relaxace, dechová cvičení - jsou často přehlížené, ale důležité. 65 % klientů v průzkumu je považovalo za nejdůležitější součást terapie. Proč? Protože závislost je stálý stres. Mozek je ve stavu „připravenosti na útok“. Tyto techniky pomáhají tělu a mozku se znovu naučit klidu. A klid je předpokladem pro změnu.

Nové závislosti - když užíváš internet, ne alkohol

U alkoholu můžeš být abstinentní. U počítačových her? Ne. Kdo dnes žije bez mobilu, internetu nebo sociálních sítí? To není realita. Proto se v adiktologii mění cíl: místo „přestat“ jde o „přestat být závislý“. Cílem je nezastavit používání, ale změnit vztah k němu. Když někdo stráví 8 hodin denně ve hře, aby unikl realitě, není problém hra - je problém útěk. Terapie se zaměří na to, proč se útěk potřebuje, a jak najít jiné způsoby, jak se cítit lépe.

Podle prognózy Ústavu adiktologie se podíl procesních závislostí - internet, sázení, hry - do roku 2030 zvýší z 12 % na 25 % všech případů. Česká adiktologie se musí přizpůsobit. KBT zde funguje dobře, ale musí být doplněna o práci s identity, sebepojetím a vztahy - to je oblast, kde humanistická a existenciální terapie nabízejí hluboké možnosti.

Co je kodependence? A proč to zničí i tu nejlepší terapii

Nikdy nezapomeňte na blízké osoby. Pokud máte závislého partnera, rodiče, dítě, nebo přítele, vaše chování může být jedním z hlavních důvodů, proč on nevylezne z jámy. Kodependence znamená, že se vám stává důležitější „zachraňovat“ než „nechat ho vstát“. Podporujete ho tím, že mu děláte jídlo, když se nezobrazí na práci. Utajujete jeho chyby. Omlouváte se za něj. A tím mu dáváte signál: „Nemusíš se změnit. Já to za tebe vyřeším.“

V Česku je práce s kodependencí už standardem. Většina dobrých center nabízí terapii pro rodiny. A není to jen „pomoc blízkým“. Je to ochrana terapie. Když rodina nezačne měnit sebe, klient se vrátí do prostředí, které ho zničilo. A pak se ptá: „Proč to nezafungovalo?“

Problém čekacích dob a následné péče

Čekací doba na psychoterapii v Česku je v průměru 8,2 měsíce. 68 % lidí přestane hledat terapii dříve, než je přijato. To znamená, že téměř sedm z deseti lidí, kteří chtějí pomoct, se sám sebe nechávají zahynout. A to je tragédie.

Po ukončení hlavní fáze léčby je následná péče (aftercare) kritická. Klienti bez ní mají 2,3krát vyšší riziko relapsu v prvních šesti měsících. Ale v průzkumu 32 % klientů kritizovalo právě nedostatek této podpory. Většina center se zaměřuje na „záchranu“, ale ne na „přežití“. A přežití je ten nejtěžší krok.

Do roku 2025 má Ministerstvo zdravotnictví plán zvýšit počet digitálních terapií na 75 % pracovišť. Teleterapie je slibná - zejména pro lidi v odlehlých oblastech, kde žádná adiktologická služba neexistuje. Ale digitální nástroje nemohou nahradit lidskou přítomnost. Jsou doplňkem, ne řešením.

Co funguje skutečně? Příklad z praxe

Před dvěma lety přišel do centra v Olomouci muž, 42 let. Užíval methamfetamin 12 let. Detoxikaci absolvoval v nemocnici. Pak se vrátil domů - a za tři týdny už znovu užíval. Nebyl „zlý“. Byl ztracený. V terapii jsme začali s KBT - identifikovali jsme, že užíval, když se cítil „prázdný“. Pak jsme přidali autogenní relaxaci - každý večer 15 minut, jen seděl a sledoval dech. Po měsíci začal psát deník. Za tři měsíce se začal vracet ke kreslení, což dělal jako dítě a zapomněl na to. Za rok nebyl abstinentní jen vůči methu - byl abstinentní vůči tomu, že se cítil neúplný.

Nebyl to náhodný úspěch. Byl to výsledek kombinace: terapie, relaxace, tvořivost, rodinná podpora a následná péče. A to je ten vzorec, který funguje.

Co je v budoucnu?

Nová Strategie adiktologické péče do roku 2030 má ambiciózní cíle: snížit čekací doby na 3 měsíce, zvýšit počet center o 20 %, a především - integrace psychoterapie jako základního prvku, ne jako doplňku. To je správný směr. Ale budou potřeba peníze, lidé a odvaha. A hlavně - společnost musí přestat považovat závislost za morální selhání. Je to nemoc. A jako každá nemoc, vyžaduje léčbu, ne trest.

Psychoterapie není magie. Ale je to jediný nástroj, který dokáže přeměnit člověka, který se cítí jako odpad, zpět na člověka, který má právo žít.