Definice psychoterapie podle WHO a mezinárodních organizací duševního zdraví

Co je psychoterapie opravdu? A proč WHO nemá jednoduchou definici

Často slyšíte, že psychoterapie je „léčba psychologickými prostředky“. Ale co to vlastně znamená? Kdo to říká? A proč se o ní vůbec tolik hádá? Pokud hledáte jasnou odpověď od Světové zdravotnické organizace, budete zklamáni. WHO neexistuje oficiální definice psychoterapie, kterou byste mohli vytisknout a přilepit na zeď. To neznamená, že neví, o čem je řeč. Naopak - WHO vytvořila základ, na kterém všechny ostatní definice staví.

Její definice zdraví z roku 1948 je stále aktuální: „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoliv pouhým nepřítomností nemoci nebo infirmita.“ Toto není jen lékařská věta. Je to filozofie. Znamená, že zdraví není jen absence zácpa nebo závratě. Je to schopnost žít plně - cítit, myslet, komunikovat, být vztahy. A psychoterapie je jedním z nástrojů, které pomáhají lidem k této pohodě dostat - nejen zpět z nemoci, ale i k tomu, aby se cítili žít.

Co říká Americká psychiatrická asociace?

Když WHO neříká přímo „psychoterapie je…“, tak se lidé obrací k jiným mezinárodním zdrojům. Nejčastěji k American Psychiatric Association (APA). Ta vydává DSM - diagnostický manuál, který používají lékaři po celém světě. Jejich definice je konkrétní: psychoterapie je „druh léčby, který může pomoci lidem, kteří se potýkají s celou řadou duševních poruch a emočních problémů. Může pomoci nejen zmírnit příznaky, ale také u některých typů psychoterapie pomoci identifikovat psychologické příčiny stavu, aby člověk mohl lépe fungovat a dosáhnout lepší emoční pohody a uzdravení.“

Tady je klíčové slovo: „pomoci“. Psychoterapie není magie. Není to, že terapeut vezme váš problém, rozbije ho a hodí kousek do koše. Je to proces, kde se spolu s někým, kdo to umí, díváte na to, co vás blokuje. Možná je to starý strach, který vás někdy v dětství naučil, že nemůžete být vidět. Možná je to ztráta, kterou jste nechali v klidu, a teď se vám vrací v podobě únavy, která vás neopouští. Psychoterapie vám pomáhá to uvidět - a pak už je na vás, abyste se k tomu postavili.

Etymologie: Slovo „psychoterapie“ má kořeny v duši

Slovo „psychoterapie“ pochází z řečtiny. „Psyché“ znamená původně motýla - ale v dávném významu také duši, životní sílu. A „therapón“ je sluha nebo pomocník. Takže psychoterapie je „služba duši“. Nebo „pomoc životní síle“. To je daleko od toho, co si mnozí představují jako „hovor s odborníkem“. Je to o obnově toho, co vás dělá lidským - vaší schopnosti cítit, volit, být.

Prof. Jiří Kratochvíl z Masarykovy univerzity to označil jako „léčebné působení na nemoc, poruchu nebo anomálii“. Ale to je příliš úzké. Psychoterapie není jen o „odstranění nemoci“. Je o tom, aby člověk, který se cítil jako zlomený, znovu našel svou sílu. A to je právě ten rozdíl mezi léčbou a obnovou.

Co říkají čeští odborníci?

V Česku je psychoterapie definována zákonem. Podle vyhlášky č. 134/1998 Sb. a pozdějších předpisů je psychoterapie „specializovaná způsobilost psychologa ve zdravotnictví“. To znamená, že pouze ti, kteří absolvují minimálně tři roky specializačního vzdělání - s 750 hodinami teorie, 1500 hodinami praxe a 250 hodinami vlastní psychoterapie - mohou nosit titul „psychoterapeut“.

Je to důležité. V Česku neexistuje „každý, kdo si přečte knihu a říká, že je terapeut“. Je to profesí s přísnými pravidly. A právně je „psychoterapeut“ veřejnoprávně vyhrazený titul - stejně jako „lékař“ nebo „farmaceut“. To je výrazný rozdíl oproti některým zemím, kde se titul používá bez kontroly.

Národní zdravotnický informační portál (NZIP) definuje psychoterapii jako „typ léčby, která využívá psychologických metod a typicky spočívá v pravidelné interakci (rozhovory, diskuse) mezi dospělými účastníky. Cílem je zmírnit příznaky duševního onemocnění, případně je zcela vyléčit. Psychoterapie je založena na vztahu, interakci a rozhovoru mezi psychoterapeutem a pacientem.“

A pak přijde ten nejdůležitější odstavec: „Tuto interakci mohou podpořit nebo upevnit různá cvičení, která se u jednotlivých psychoterapeutických metod liší.“ A důležité je: „Psychoterapeut nedokáže pacientovy problémy jednoduše vyřešit, ale doprovází jej na jeho vlastní cestě při hledání řešení problému nebo potřebné změny.“

Psychoterapie není řešení - je to cesta ke svobodě

Psychoterapeut Jiří Růžička říká: „Psychoterapie je cesta ke svobodě.“ A má pravdu. Když jste zablokovaní úzkostí, depresí nebo vyhořením, váš svět se zmenšuje. Nemůžete dělat to, co chcete. Nemůžete být s tím, kdo vás miluje. Nemůžete se smát. Psychoterapie neříká: „Za pár týdnů budeš šťastný.“ Říká: „Zkusíme najít, proč jsi se ztratil. A pak se společně podíváme, jak se k sobě vrátit.“

Tady je klíč: psychoterapie není o tom, aby vám někdo dal správnou odpověď. Je o tom, aby vám pomohl najít vlastní. A to je důvod, proč neexistuje jedna definice, která by všechno obsahovala. Každý člověk je jiný. Každý problém je jiný. Každá cesta je jiná.

Co se skrývá za „psychologickými prostředky“?

Někdo kritizuje definici, že psychoterapie je „léčba psychologickými prostředky“. Proč? Protože „psychologické prostředky“ je nejasné. Co to je? Rozhovor? Nácvik dýchání? Psaní dopisů, které nikdy neodešlete? Práce s tělem? Změna jazyka, kterým o sobě mluvíte?

Na psychoterapie-psycholog.eu navrhují jasnější definici: „Rozhovor terapeuta s klientem, vedený za účelem dosažení jeho či jejich maximální možné duševní pohody a vyrovnanosti za dané životní situace a k podpoře jeho či jejich schopnosti svoji životní situaci ovlivňovat.“

To je přesně to, co se děje v kanceláři psychoterapeuta. Není to o tom, aby vám někdo řekl, co máte dělat. Je to o tom, aby vás naučil slyšet sebe sama. A když to uděláte, už nejste ten, kdo se cítil bezmocný. Jste ten, kdo začíná volit.

Proč je to tak složité?

WHO nechává definice psychoterapie na národních úrovních. Proč? Protože psychoterapie není technika. Je to kultura. V jedné zemi je to lékařská služba, v jiné je to filozofický proces, v třetí je to duchovní cesta. WHO respektuje tyto rozdíly. Její role je dát rámec - zdraví jako pohoda. A pak nechat, aby každá země řekla, jak to dosáhnout.

V Česku to znamená přísná pravidla, dlouhé vzdělávání, zákon. V jiných zemích to může být jinak. Ale základ je stejný: lidé potřebují místo, kde mohou být sami se sebou. A někdo, kdo je tam, aby je nesoudil, ale slyšel.

Co psychoterapie není

• Není to „povídání s přítelem“. Přítel má své zájmy. Terapeut má jen jeden: vaše pohoda.
• Není to „vyřešení problému za pár týdnů“. Někdy to trvá roky. A to je v pořádku.
• Není to „vymýšlení důvodů, proč jste špatný“. Je to o tom, jak jste se naučili přežít. A jak teď můžete žít.
• Není to „zázrak“. Je to práce. Ale práce, která mění život.

Co psychoterapie je

• Je to bezpečné místo, kde můžete být upřímný - i když se vám to nezdá.
• Je to cesta, kde se učíte rozlišovat mezi tím, co vás bolelo, a tím, co vás tvoří.
• Je to vztah, který vás nezatěžuje, ale osvobozuje.
• Je to prostor, kde se ztrácíte - a pak najdete sebe.

Psychoterapie není o tom, aby vás někdo „napravil“. Je o tom, aby vás někdo uviděl - opravdu. A když vás někdo opravdu vidí, začínáte vidět i sebe.