Přechod z základní školy na střední školu není jen změna třídy nebo učitele. Je to přesun do úplně nového světa - s desítkami učitelů, stovkami spolužáků, složitějšími pravidly a větším tlakem. Pro mnoho dětí je to období, kdy se objeví první známky úzkosti, odlečení, nebo dokonce odmítání školy. A právě tady začíná terapeutická podpora - ne jako záchranná sít, ale jako most, který pomáhá dítěti přežít tento přechod s hlavou vysoko.
Proč je tento přechod tak náročný?
Na základní škole má dítě často jednoho třídního učitele, který ho zná, sleduje jeho náladu a ví, kdy má problém. Na střední škole je to jiné. Každý předmět má jiného učitele, každá třída je jiná, každý den začíná jiným budíkem a jinou cestou. Dítě musí samostatně plánovat, jak se dostat do učebny, kde si vzít sešity, kdo je jeho spolužák a kdo ho bude ignorovat. Pro děti s ADHD, autismem nebo zkušenostmi s traumatem je to jako vstoupit do bludiště bez mapy.
Podle dat Ministerstva školství z roku 2022 má přes 100 tisíc žáků v Česku individuální vzdělávací plán (IVP). A z nich každý rok přechází na střední školu tisíce. Mnozí z nich nejsou připraveni na to, co je čeká. Někdo se ztrácí v novém prostředí, někdo se stahuje do sebe, někdo začne mít záchvaty vzteku nebo se vzdává učení. A všichni potřebují někoho, kdo jim řekne: „To, co zažíváš, je normální. A nejsi sám.“
Co přesně dělá terapeutická podpora?
Terapeutická podpora není jen jedno sezení s psychologem. Je to systém, který se táhne od přípravy v 8. ročníku až po první měsíce na střední škole. Zahrnuje několik klíčových prvků:
- Individuální psychologické nebo etopedické vedení - pravidelné setkání s odborníkem, kde dítě může vyjádřit své obavy, naučit se dýchací techniky nebo zvládat emocionální výbuchy.
- Terapeutické skupiny - děti se setkávají s ostatními, kteří procházejí stejným. Většinou se jedná o dramaterapii, kde si přes hru a představování vyprávějí své příběhy. To je mnohdy efektivnější než mluvení.
- Individuální vzdělávací plán (IVP) - pokud dítě má potíže, školní poradna vytvoří plán, který říká, jaké úpravy potřebuje: delší čas na zkoušky, přítomnost asistenta, možnost mluvit místo psát. Tento plán se přenáší na střední školu.
- Spolupráce mezi školami - poradny základních škol se kontaktují se středními, aby předaly informace o dítěti, jeho potřebách a dřívějších zkušenostech. To zabraňuje tomu, aby dítě muselo znovu vše vysvětlovat.
- Rodičovské skupiny - rodiče se učí, jak s dítětem mluvit o škole, jak nezatěžovat ho otázkami, ale jak ho podporovat. Mnoho rodičů říká, že až po této skupině pochopili, proč jejich dítě přestalo mluvit o škole.
Co se děje na školách dnes?
V roce 2025 je v Česku 285 školních poradenských pracovišť a 16 krajských poraden. Cílem Ministerstva školství je do roku 2025 mít na každou tisícovku žáků jednoho školního psychologa. To je velký krok vpřed. Dříve se poradny zaměřovaly jen na děti s poruchami učení. Dnes se podporují i ty, které mají potíže s emocemi, sebedůvěrou nebo sociálními vztahy.
Některé školy už testují digitální nástroje - aplikace, kde dítě každý den označí, jak se cítí (např. od 1 do 5), a psycholog vidí, kdy se něco mění. Jiné školy mají online poradenství, kde dítě může napsat zprávu, když se necítí dobře, a dostane odpověď do 24 hodin. To je důležité pro děti, které se bojí mluvit o svých problémech hlasem.
Projekt „Podpora žáků v přechodu na střední školu“, který začal v roce 2022, poskytuje učitelům a poradcům konkrétní návody, jak připravit děti na přechod. Učitelé se učí, jak poznat, kdy někdo potřebuje pomoc - a nejen když někdo spadne z lavice. Často je to ten, kdo se přestal zúčastňovat výuky, nebo kdo přestal mluvit v třídě.
Co můžou dělat rodiče?
Rodiče nejsou pozorovatelé - jsou klíčoví. Ale často nevědí, co dělat. Mnoho rodičů se ptá: „Jak se ptát, když se dítě nechce mluvit?“
Neptáte se: „Jak to bylo ve škole?“ Ptáte se: „Co tě dnes nejvíc zaujalo?“ Nebo: „Kdo ti dnes řekl něco, co tě překvapilo?“
Je důležité nechat dítě mluvit - i když odpověď je „nic“. A neříkejte: „To je normální, všichni to procházejí.“ Pro něj to není normální. Pro něj je to něco, co ho děsí, znervózňuje nebo zničí.
Největší chyba? Odkládat. Mnoho rodin čeká, až dítě začne plakat, nebo se vzdá školy. Ale příprava na přechod by měla začít už v 8. ročníku. Navštívit střední školu, seznámit se s učiteli, zjistit, kde je koupelna, kde je jídelna - to všechno snižuje neznámé. A neznámé jsou to, co dělá strach.
Co se stane, když podpora chybí?
Když dítě přejde na střední školu bez podpory, může se stát, že se odtrhne. Některé děti začnou chybět, jiné se stáhnou do světa her nebo sociálních sítí. Některé se začnou snažit být „normální“ - a ztratí se. Výzkumy ukazují, že děti, které prošly terapeutickou podporou, mají o 60 % vyšší šanci na úspěšné dokončení prvního ročníku střední školy.
A co se stane s těmi, kteří nejsou identifikováni? Některé se dostanou do školního systému, který je nevidí. A pak se objeví až v 2. nebo 3. ročníku - jako děti s vysokým počtem neúspěchů, s odchodem ze školy, nebo s poruchami chování. A tady už je podpora složitější, dražší a pomalejší.
Kde hledat pomoc?
První místo, kam se obrátit, je školní poradenské pracoviště vaší základní školy. Nečekáte, až se dítě „rozbije“. Jděte už v 7. nebo 8. ročníku. Ptáte se: „Máme možnost připravit dítě na přechod?“
Pokud škola nemá poradnu, obrátíte se na krajskou poradnu. Každý kraj má jednu. Jsou tam psychologové, etopedové, logopedové - a vědí, jak pomoci.
Některé neziskové organizace nabízejí zdarma terapeutické skupiny pro děti a rodiče. Například v Praze, Brně nebo Ostravě existují projekty, které jsou financované z evropských fondů. Stačí zavolat nebo zkontrolovat stránky školy - často jsou na nich uvedeny kontakty.
Co je důležité pamatovat?
Terapeutická podpora není znamení, že dítě „něco má“. Je to jako fyzická rehabilitace po zlomenině. Když si někdo zlomí ruku, neříkáte: „To je jen malá zranění, vydrží.“ Říkáte: „Potřebuješ lékaře, obvaz, cvičení.“ A stejně je to i s emocemi. Když dítě prochází velkou změnou, potřebuje podporu - ne kritiku, ne výčitky, ne „vydrž“.
Největší výhoda terapeutické podpory je ta, že se nestřeží jen o dítě. Zahrnuje i učitele, rodiče, školu. Je to systém, který se přizpůsobuje dítěti - ne naopak.
Největší chyba? Čekat. Největší výhoda? Začít dřív.
Co děti říkají?
„Předtím jsem si myslel, že jsem jediný, kdo se všude ztrácí. Až jsem přišel na terapeutickou skupinu, zjistil jsem, že tam jsou i další. A všichni se cítili stejně.“
„Maminka mi řekla, že se můžu zavolat psychologovi, když se necítím dobře. Neřekla, že jsem blázen. Řekla, že to je jako když se člověk zraní - potřebuje pomoc.“
„Věděl jsem, že se musím naučit plánovat. Ale nevěděl jsem, jak. Psycholožka mi pomohla udělat tabulku - a teď vím, kde mám co mít.“
Když se moje dítě nechce mluvit o škole, co mám dělat?
Nemusíte se neustále ptát. Místo otázky „Jak to bylo?“ zkuste říct: „Dnes jsem si všiml, že jsi se vracel pozdě. Myslím, že to bylo těžké. Chceš o tom něco říct?“ Děti často potřebují čas, než se otevřou. Důležité je, aby věděly, že jste tam, když budou připravení. Pokud se situace nezlepší po několika týdnech, kontaktujte školní poradnu - nečekejte, až problém naroste.
Je terapeutická podpora zdarma?
Ano. Školní poradenská pracoviště a krajské poradny jsou financovány státem. Všechny služby - individuální sezení, skupinové terapie, vytváření IVP - jsou zdarma pro žáky a jejich rodiny. Pokud vám někdo nabízí placenou „terapii při přechodu na střední školu“, nejedná se o oficiální službu. Vždy se zeptejte na příslušnou školní poradnu - tam vás přesměrují na správné místo.
Může dítě s ADHD nebo autismem přežít přechod na střední školu bez podpory?
Může - ale s velkým rizikem. Děti s ADHD nebo autismem často potřebují strukturu, předvídatelnost a jasná pravidla. Střední škola je většinou přesně opakem toho. Bez podpory se může objevit vyčerpání, úzkost, odmítání školy nebo sebevražedné myšlenky. Terapeutická podpora jim neposkytuje „zvláštní lék“, ale nástroje: jak se orientovat, jak požádat o pomoc, jak si vytvořit bezpečný prostor. To je to, co jim umožní nejen přežít, ale i uspět.
Co je individuální vzdělávací plán (IVP) a jak ho získat?
IVP je dokument, který říká, jaké úpravy potřebuje dítě ve výuce - například delší čas na zkoušky, možnost používat počítač, přítomnost asistenta nebo změněné hodnocení. Získá se na základě diagnostiky od školní poradny. Nemusíte čekat, až dítě selže. Pokud máte obavy, požádejte o vyhodnocení už v 7. ročníku. Plán se pak přenáší na střední školu - a škola je zákonně povinna ho dodržovat.
Je terapeutická podpora jen pro děti s problémy?
Ne. Terapeutická podpora je pro každého, kdo se cítí přetížený, ztracený nebo vyčerpaný. Ne každý, kdo potřebuje pomoc, má diagnózu. Mnoho dětí, které prošly terapií, bylo jen „příliš citlivých“ nebo „příliš zodpovědných“. A právě tyto děti se často nejvíc zraní, když se nic nestane. Podpora není znamení slabosti - je znamením, že někdo o vás stará.
Největší chyba, kterou můžete udělat, je myslet si, že „dítě se to přežije samo“. Přechod na střední školu není překážka - je to příležitost. A příležitost se nevyužije, když se dítě ztratí. Většina dětí, které dostaly podporu, říká: „Díky tomu jsem se naučil, že je v pořádku mít strach. A že se můžu ptát.“ A to je to, co každé dítě potřebuje.