Když někdo prožije traumatu, nezůstává to jen v hlavě. Trauma se usadí v těle. V svalovém napětí, v zadrženém dechu, v nepřirozeném třesu, v pocitu, že se nikdy nezbavíš toho, co se stalo. A když se s tím snažíš vyrovnat jen slovy - když mluvíš o tom, co se stalo, ale tělo zůstává napjaté - pak se léčba zastaví na půli cesty. Práce s traumatem bez těla je jako čištění domu, kde necháváš všechny skříně zavřené. Můžeš vytríti povrch, ale pod ním zůstává hnisající rána.
Tělo si pamatuje, co mozek zapomněl
Největší omyl v terapii traumatu je předpokládat, že stačí připomenout událost a promluvit o ní. To funguje jen do určité míry. Trauma není jen vzpomínka. Je to fyzická zkušenost, která se uložila v nervovém systému. Když jsi například při dopravní nehodě zůstal zavřený v autě, tělo si zapamatovalo: „Zavřený prostor = nebezpečí“. I když už je auto vytažené z jámy a ty jsi venku, tvoje tělo stále reaguje jako bys byl stále uvnitř. Svaly se napínají. Dýchání se zkracuje. Srdce buší rychleji. A ty se ptáš: „Proč se cítím takhle, když už všechno je v pořádku?“
Peter Levine, zakladatel metody Somatic Experiencing®, říká, že při traumatu se „vůle odstěhuje na jiný kontinent“. To znamená, že tělo přebírá kontrolu. Instinkty - ty prastaré, evoluční mechanismy - začnou rozhodovat za tebe. Tělo se snaží přežít. A to neznamená, že jsi slabý. Znamená to, že jsi lidský.
Proč dýchání je první krok k uzdravení
Dýchání je nejjednodušší a nejúčinnější spojka mezi tělem a mozkem. Když jsi v napětí, dýcháš rychle a ploše - do hrudníku. Když jsi v bezpečí, dýcháš hluboce a pomalu - do břicha. Trauma narušuje tento přirozený rytmus. A když ho nevrátíš zpět, nervový systém zůstává v režimu „boj nebo útěk“ - i když žádný nepřítel neexistuje.
Práce s dechem není jen „dělej hluboký vdech“. Je to naučit se vnímat, kde v těle cítíš napětí, když dýcháš. Když se něco dotkne, když se něco změní, když se někdo přiblíží - zastaví se dýchání? Zatíží se ramena? Zatáhne se břicho? Tyto signály nejsou „přehnané“. Jsou informací. A když je začneš pozorovat bez soudění, nervový systém začíná učit se: „Tady není nebezpečí.“
Na kurzech trauma-informované péče se používají jednoduché techniky: „Začni dýchat do břicha, až když se cítíš bezpečně. Počítej vdechy a výdechy. Nech si tělo říct, kolikrát potřebuje.“ Nejsou to cvičení. Jsou to způsoby, jak tělo znovu naučit, že je v bezpečí.
Pohyb - nejen cvičení, ale komunikace s tělem
Pohyb v somatické terapii není o tom, abys se dostal do tvaru. Není o tom, abys spálil kalorie nebo získal svaly. Je to o tom, abys znovu začal cítit, co se v těle děje. Když jsi ztraumatizovaný, často se vyhýbáš pohybu. Protože pohyb může vyvolat vzpomínky. Protože se bojíš, že se znovu ztratíš.
Terapeut ti může říct: „Zkus pomalu zvednout ruku. Nech ji tam. Co cítíš?“ Nebo: „Zkus se trochu posunout v křesle. Zkus se dotknout podlahy nohou. Co se změní?“
Tady není správný nebo špatný způsob. Je to o tom, abys se naučil vnímat malé změny. Když se tělo začne pohybovat - i jen o pár milimetrů - začíná se uvolňovat energie, která byla zadržená. Některé lidé začnou třást rukama. Jiní se náhle zasmějí. Třetí se začnou plakat. To není „reakce“. To je tělo, které se konečně odváží uvolnit.
Metoda TRE® (Tension & Trauma Releasing Exercises) využívá přirozený třes - stejný, jaký vidíš u zvířat po útěku z útoku. Třes je přirozený způsob, jak tělo uvolňuje stres. Když se naučíš ho povolit, místo aby ho potlačoval, tělo se začíná samo léčit.
Somatické intervence: Co funguje a proč
Není jedna metoda, která funguje pro všechny. Každý tělo reaguje jinak. Ale tři přístupy se ukázaly jako nejúčinnější:
- Somatic Experiencing® (SE): Zaměřuje se na postupné uvolňování zadržené energie. Pracuje s tím, co se děje v těle momentálně - ne s tím, co se stalo před 20 lety. U jednorázového traumatu má úspěšnost kolem 75 %. U komplexního traumatu je potřeba 15-20 sezení.
- TRE®: Využívá přirozený třes k uvolnění napětí. Je levnější a lze ho dělat doma. Ale vyžaduje pravidelnost. Není vhodný pro lidi s těžkými srdečními problémy.
- Kraniosakrální biodynamická terapie: Pracuje s jemným dotykem a rytmy těla - hlavně u těch, kteří měli traumata v dětství. 90 % klientů s vývojovým traumatem zaznamenává výrazné zlepšení. Ale vyžaduje terapeuta s 3letým certifikovaným výcvikem.
EMDR je často zmíněná metoda, ale není somatická. Mění způsob, jak je vzpomínka uložená v mozku - ale ne pracuje přímo s tělesnými prožitky. Proto u komplexního traumatu často selhává, pokud není doplněna tělesnou prací.
Bezpečnost je nejdůležitější pravidlo
Největší riziko somatické terapie není, že nebude účinná. Je to, že může být škodlivá - pokud se provede špatně. Když se aktivuje tělesná vzpomínka bez dostatečného bezpečí, může dojít k retraumatizaci. Klient se znovu „ztratí“ v události. Znovu se cítí bezmocný. A to je horší než nic.
Proto každá dobrá somatická terapie začíná třemi věcmi:
- Bezpečí - prostředí, kde nemusíš být silný, kde nemusíš „něco zvládnout“.
- Důvěryhodnost - terapeut ti řekne, co dělá, proč a co se může stát.
- Zapojení - ty rozhoduješ, co se děje, a kdy. Nikdo ti neříká, „teď se třes“ nebo „teď dýchej hlouběji“. Ty si to vybíráš.
65 % klientů s vývojovým traumatem se původně brání tělesné práci. Ne protože nechtějí uzdravit. Ale protože se bojí, že se ztratí. A právě proto je důležité jít pomalu. Vytvářet důvěru. Dělat to, co se dá. Ne to, co by se „mělo“.
Co se děje v Česku? Růst, výzkum, integrace
Od roku 2020 se trh somatické terapie v Česku zvyšuje o 12 % ročně. K lednu 2024 je zde přibližně 350 certifikovaných somatických terapeutů. Trauma-informovaný přístup se stává standardem - nejen v psychoterapii, ale i v sociální práci a lékařské péči.
ACE studie (Adverse Childhood Experiences) ukázala, že 64 % lidí má v dětství zažité alespoň jedno traumatu. To znamená, že každý čtvrtý klient, který přijde k terapeutovi, má nějakou formu trauma - i když o něm neví. A to je důvod, proč somatické přístupy přicházejí na první místo.
Asociace Somatic Experiencing ČR spolupracuje s Neurovědeckým ústavem AV ČR na mapování změn v mozku během somatické terapie. První výsledky se očekávají v roce 2025. A už teď víme: když se tělo uvolní, amygdala - část mozku, která reaguje na nebezpečí - se uklidní. Nejen proto, že se něco změnilo v minulosti. Ale protože se tělo naučilo, že teď je v bezpečí.
Co můžeš udělat dnes
Nemusíš jít k terapeutovi, abys začal. Můžeš začít dnes. Tady je jednoduchý postup:
- Zastav se. Sedni si. Zavři oči. Nech si tělo být.
- Všimni si dechu. Nech ho být takový, jaký je. Nechceš ho změnit. Jen ho pozoruj.
- Přejdi na břicho. Představ si, že dýcháš do břicha. Ne do hrudníku. Nech si to trvat. 3 vdechy. 3 výdechy.
- Zkus se dotknout země. Pokud jsi seděl, přilož nohy k podlaze. Pokud jsi stál, zvedni jeden krok. Cítíš, jak se tělo připojuje k zemi?
- Připomeň si: „Teď jsem v bezpečí. Tělo mi pomáhá. Nejsem v nebezpečí.“
Toto není terapie. Je to základ. Každý den. 5 minut. A když se něco změní - tělo ti to řekne. A ty se naučíš poslouchat.
Je to možné? Ano. Ale ne rychle.
Neexistuje „zázračná metoda“, která odstraní trauma za 3 týdny. Uzdravení není úkol. Je to proces. Jak se naučíš znovu důvěřovat svému tělu, začneš znovu důvěřovat sobě. A to je to, co se skutečně děje v somatické terapii. Nejde o to, abys zapomněl na minulost. Jde o to, abys se naučil žít v přítomnosti. A tělo ti to pomůže - pokud mu dáš prostor, čas a bezpečí.