Somatické příznaky traumatu: Jak tělově orientované terapie pomáhají v praxi

Somatické příznaky traumatu jsou reálné - a často ignorované

Představte si, že po několika letech po násilí, nehodě nebo ztrátě stále trpíte nevysvětlitelnými bolestmi zad, neustálou úzkostí, zácpou nebo nesnášenlivostí hlasu. Lékaři vám říkají, že všechno je v pořádku, že to je jen stres. Ale vy víte, že to není jen stres. To je vaše tělo, které si pamatuje. Somatické příznaky traumatu nejsou fikce. Nejsou „jen v hlavě“. Jsou fyzické, měřitelné a často trvalé. Podle studie z Journal of Traumatic Stress (2021) má 68 % lidí s PTSD chronické bolesti hlavy, 73 % má stálé svalové napětí, a 61 % trpí bolestmi zad. Tyto příznaky nevznikají z ničeho. Vznikají, když tělo zůstane uvězněné v reakci „boj nebo útěk“ - a nikdy se nevrátí do klidu.

Nejčastější somatické projevy traumatu nejsou jen bolesti. Jsou to i poruchy spánku - 85 % pacientů má nespavost, 78 % noční můry. Gastrointestinální problémy? Zácpa u 45 %, průjem u 38 %, syndrom dráždivého tračníku u 32 %. Kožní vyrážky, zrychlený tep, vysoký krevní tlak, dušnost, časté infekce - všechno to může být tělo, které se snaží přežít. A to i tehdy, když už událost minula. Trauma se neodstraní slovy. Musí se uvolnit z těla.

Proč talk-terapie často selhává u traumatu

Kognitivně-behaviorální terapie (CBT) je široce používaná a má úspěšnost 40-60 % u PTSD. Ale co když pacient nemůže mluvit o události? Co když si ji vůbec nemůže vzpomenout? Co když slova způsobují ještě větší strach? V těchto případech CBT často selhává. Proč? Protože trauma není uloženo jen v paměti. Je uloženo v nervovém systému, ve svalovém tonu, v dechu, v srdečním tepu. Když se tělo nachází ve stavu trvalého varování, žádné logické vysvětlení nezmění jeho reakci. Amygdala - část mozku odpovědná za strach - je přehřátá. Hippocampus - který ukládá čas a místo - je potlačen. A přední část cingulární kůry, která má řídit emoce, je přetížená. Slova nejsou dostatečná. Tělo potřebuje být slyšeno.

František Horák, český psychoterapeuta, to popisuje jednoduše: „Trauma není záležitostí mysli. Je záležitostí těla.“ Pokud nepracujete s tělem, pracujete jen s jeho odrazem. A ten se může měnit, ale základní struktura - ta zůstává. Proto mnoho lidí po letech terapie stále trpí fyzickými příznaky. Ne proto, že nejsou ochotní, ale protože metoda nezachytává podstatu problému.

Tělově orientovaná terapie: Co to vlastně je?

Tělově orientovaná terapie není masáž, nejsou to cviky na relaxaci a ani nejde o „přírodní léčbu“. Je to systematický, vědecky podložený přístup, který se zaměřuje na to, jak trauma zůstává uložené v těle. Nejznámější metoda je Somatic Experiencing (SE), vyvinutá v 70. letech 20. století americkým psychologem Peterem A. Levine. Ten pozoroval, jak zvířata v přírodě po útěku od predátora třesou, aby uvolnily energii, která zůstala „zachycená“ v těle. Lidé to dělat neumí. Nebo spíš - se toho bojí. A tak se energie zadrhne. A přemění se na bolest, úzkost, unavu, nevysvětlitelné reakce.

SE nevyžaduje, abyste si vzpomněli na událost. Vyžaduje, abyste se zaměřili na to, co cítíte nyní. Co se děje v břiše, když zmíníte něco, co vás děsí? Kde cítíte napětí, když se zavřete oči? Jak se mění váš dech, když se vracíte k tomu okamžiku? Terapeut vás vede k pozorování, ne k vyprávění. K přijetí, ne k opravě. K postupnému uvolnění, ne k přemůcení.

Techniky jako „sledování těla“ (body scanning), „titrace“ (malé, bezpečné dávky přístupu k traumatu) a „kompletní reakce“ (dokončení pohybu, který byl přerušen - třeba únik, křik, odpor) nejsou „magie“. Jsou neurobiologicky podložené. Každý krok je navržen tak, aby nepřetížil nervový systém, ale pomalu rozšířil „toleranční okno“ - prostor, ve kterém se člověk může cítit bezpečně, i když se vrací k bolesti.

Úspěšnost a reálné výsledky - co říkají data

Úspěšnost Somatic Experiencing při léčbě somatických projevů traumatu je 65-75 %. To je výrazně více než u CBT. A to zejména u lidí s komplexním traumatem - těch, kteří trpěli dlouhodobě, často v dětství. Na fóru Trauma.cz z 2023 zaznamenalo 72 % respondentů významné zlepšení somatických příznaků během šesti měsíců terapie. Chronické bolesti zad zmizely. Syndrom dráždivého tračníku, který trval 12 let, přestal. Nespavost zmizela. Noční můry přestaly.

Jedna klientka, „Marie_K“, popisuje: „Po 18 měsících SE mi úplně vymizely střevní potíže, které mě trápily 12 let, i přes předchozí neúspěšnou léčbu u gastroenterologa.“ To není výjimka. Je to pravidlo. Když tělo začne uvolňovat zachycenou energii, tělo se začne uzdravovat. Samo. Bez léků. Bez přemlouvání. Bez toho, abyste museli „přemýšlet o tom, jak to má být“.

Na Google Reviews má Institut Petera Levine v Praze 4,7 z 5 hvězdiček na základě 87 recenzí. Časté komentáře: „citlivé pracování s tělem“, „profesionální přístup“, „dlouhodobé výsledky“. To není marketing. Je to výsledek.

Kdo může tělově orientovanou terapii dělat? A kde ji najít?

Není každý psychoterapeut schopen pracovat s tělem. Potřebuje speciální školení. V České republice je akreditovaných pouze tři centra: Studio Integrity v Praze, Centrum pro léčbu traumatu v Brně a Institut Petera Levine. Kurz Somatic Experiencing trvá 9-10 měsíců, má 320-350 hodin a stojí kolem 90 000 Kč. Pouze 28 % z 142 registrovaných trauma terapeutů v ČR má tuto certifikaci. To znamená, že i když hledáte „terapii pro trauma“, většina z nich nemá potřebné nástroje.

Problém není jen v kvalifikaci. Je i v ceně. Průměrné sezení stojí 1 850 Kč - to je 2,3 násobek běžné psychoterapie. Zdravotní pojišťovny pokrývají jen 12 sezení ročně, maximálně 15 000 Kč. To nestačí. Potřebujete 20-30 sezení. A to je jen průměr. Některým lidem trvá léčba rok nebo dva. Ale výsledky se vyplatí. Nejen v kvalitě života. Ale i v nákladech na zdravotnictví. Chronické bolesti spojené s traumatem stojí české zdravotnictví 2,3 miliardy Kč ročně. Kdyby se víc lidí léčilo tělově orientovaně, tyto náklady by klesly.

Co se stane, když se začnete zaměřovat na tělo?

První sezení je často zmatené. Někdo se cítí hloupě, že „něco cítí v břiše“. Někdo se bojí, že se „rozpadne“. Někdo si myslí, že to „nemá smysl“. To je normální. Proces se jmenuje „pendulace“ - přepínání mezi stavem napětí a stavem klidu. V prvních třech až čtyřech sezeních může dojít k dočasnému zhoršení. To není selhání. Je to znamení, že tělo začíná reagovat. A to je dobré.

Terapeut vám neříká, co máte cítit. Vás vede k tomu, abyste to pozorovali. „Kde to cítíš?“ „Jak se to mění, když se nadechneš?“ „Co se stane, když to necháš být?“ To není manipulace. Je to pozorování. A pozorování je první krok k regulaci. Když tělo pozná, že může být v bezpečí, i když se vrací k bolesti, začne se uvolňovat. Váš dech se prohlubuje. Svaly se uvolňují. Srdeční tep se zpomaluje. A pak - přijde klid. Ten, který jste si mysleli, že už nikdy nebudete mít.

Co se děje v budoucnosti?

Tělově orientované terapie rostou. V ČR se trh s trauma terapiemi každý rok zvětšuje o 12 %. V roce 2023 už 42 % psychologů v primární péči používá základní principy trauma-informed přístupu. 18 % z nich doporučuje tělově orientované metody. Vývoj jde směrem k integraci s technologiemi. Studio Integrity v Praze testuje biofeedback zařízení Muse, která měří srdeční frekvenci a mozkovou aktivitu během sezení. To umožňuje objektivně sledovat, jak se nervový systém uvolňuje. Je to první krok k tomu, aby tělově orientovaná terapie nebyla „záležitostí intuice“, ale vědecky ověřitelnou metodou.

Do roku 2027 by měla být tělově orientovaná terapie standardní součástí trauma-informed péče ve 65 % západních zemí. Česká republika nebude výjimkou. Ale jen pokud bude vzdělávání lékařů a terapeutů předností. A pokud se zdravotní pojišťovny rozhodnou investovat do léčby, která skutečně pomáhá - ne jen do léků, které maskují příznaky.

Je to pro vás?

Nejste „blázen“. Nejste „přehnaný“. Nejste „ztracený“. Pokud máte nevysvětlitelné fyzické příznaky, které se nezlepšují, i když jste dělali všechno „správně“ - může to být trauma. Ne nutně velká událost. Někdy stačí dlouhodobý stres, zanedbání, ztráta důvěry, pohotovostní reakce, které nikdy nebyly ukončeny. Tělo si to pamatuje. A tělo si to pamatuje lépe než paměť.

Tělově orientovaná terapie není řešení pro každého. Ale je jediným řešením pro ty, kteří už všechno vyzkoušeli a stále trpí. Neznamená to, že budete muset mluvit o události. Znamená to, že budete moci znovu cítit klid. V břiše. Ve svalích. Ve svém dechu. A to je víc než jen zmizení bolesti. Je to návrat k sobě samotnému.