Stigma duševních poruch v ČR - proč se bojíme mluvit o psychice
dubna 10, 2025 publikoval Lizzie Lovell
Test znalostí o stigmatu duševních poruch
Zkontrolujte své znalosti o stigmatu duševních poruch
Otestujte si, jak dobře znáte téma stigmatu duševních poruch v České republice. Výsledky nám pomohou pochopit, kde je potřeba další vzdělávání.
V české společnosti se stále setkáváme s neochotou mluvit o duševním zdraví. Ačkoliv až jedna z osmi lidí trpí nějakou psychickou poruchou, obavy z odrazu, odmítnutí nebo dokonce vyloučení brání otevřené konverzaci. Tento článek rozebere, co je stigma duševních poruch, proč je v Česku tak rozšířené a jaké kroky můžeme podniknout, aby se změnil postoj veřejnosti.
Co je stigma duševních poruch?
Stigma duševních poruch je soubor negativních myšlenek, předsudků a stereotypů, které postihují lidi s psychickými onemocněními. Vše se točí kolem tří dimenzí: znalosti (nedostatek informací), postojů (strach, nepochopení) a chování (vyhýbání se, diskriminace). Když se tyto složky propojí, vzniká stigma duševních poruch, které může vést k internalizaci předsudků, tedy k sebestigmatizaci.
Jak se stigma projevuje v České republice?
Statistiky Národního ústavu duševního zdraví ukazují, že v období 2013‑2019 došlo k pouze mírnému zlepšení postojů. Přes 35 % respondentů uvedlo, že by neradi měli kolegu s duševními problémy, více než 30 % odmítá takového souseda a podobně vysoký podíl lidí nechtělo, aby byl jejich přítel duševně nemocný. Výsledky podtrhují, že stigma není jen mezilidské - omezuje také přístup ke zdravotní péči a šance na zaměstnání.
Podle Národního akčního plánu pro duševní zdraví 2020‑2030 je nízká gramotnost v oblasti duševního zdraví hlavní příčinou skrývání onemocnění a neochoty vyhledat odbornou pomoc. To vede k horší prognóze a sníženým šancím na zotavení.
Mezinárodní srovnání - Česká republika vs. Velká Británie
| Postoj | Česká republika | Velká Británie |
|---|---|---|
| Nechtějí mít kolegu s duševním onemocněním | 35 % | 8 % |
| Nechtějí mít souseda s duševním onemocněním | 30 % | 6 % |
| Nechtějí mít blízkého přítele s duševním onemocněním | 30 % | 5 % |
| Kontakt s duševním onemocněním v blízkém okolí | 15 % | ≈33 % |
Studie prof. Schomeruse (2011) ukazuje, že i když prevalence duševních poruch v ČR není nižší než v UK, veřejnost má mnohem méně osobních zkušeností, což zvyšuje strach a předsudky.
Důsledky stigmatu pro jedince a společnost
Stigma zatěžuje nejen samotného jedince, ale i jeho rodinu a celou komunitu. Mezi hlavní dopady patří:
- Odkládání léčby nebo úplné vyhýbání se odborné pomoci.
- Nižší šance na zaměstnání a vyšší míra sociální exkluze.
- Větší riziko sebestigmatizace, která zhoršuje psychické zdraví.
- Ekonomické náklady - ztráty produktivity, náklady na sociální péči a zvýšené výdaje na zdravotnictví.
Výzkum potvrzuje, že celkové roční náklady spojené se špatným duševním zdravím v ČR se řadí mezi největší sociální zátěže.
Co funguje - efektivní strategie boje proti stigmatu
Nejúčinnějším nástrojem je kontakt mezi lidmi, kteří mají a nemají zkušenost s duševním onemocněním. Programy, kde se pacienti podělí o své příběhy, snižují strach a předsudky. V Česku se od roku 2017 rozběhla celonárodní iniciativa Na rovinu. Lidé, kteří se setkali s aktivitami této iniciativy, zlepšili své postoje o 4‑7 %.
Další úspěšné přístupy zahrnují:
- Vzdělávací kampaně zaměřené na základní psychickou gramotnost (např. školení učitelů, workshopy pro rodiče).
- Zapojení médií - pozitivní příběhy známých osobností s duševními problémy.
- Podpora aktivit, kde se setkává „normální“ veřejnost s lidmi z psychiatrické péče (např. otevřené dny, veřejné přednášky).
Analýzy ukazují, že taková setkání zvyšují empatii a snižují strach o „neznámé“.
Jak můžete pomoci - praktické kroky pro jednotlivce i organizace
Každý může přispět ke snížení stigmatu. Pokud chcete začít, zvažte následující checklist:
- Poslouchejte a nepřerušujte. Dejte člověku šanci vyjádřit se bez souzení.
- Odmítněte šířit nepodložené informace - ověřujte fakta ze spolehlivých zdrojů (např. Národní ústav duševního zdraví).
- Podpořte otevřené diskuze v práci, škole či rodině. Používejte neutrální jazyk - místo „bláznivý" řekněte "člověk s duševní poruchou".
- Zapojte se do lokálních destigmatizačních akcí, například workshopy organizované Na rovinu nebo komunitní projekty.
- Pokud jste zaměstnavatel, zajišťujte anonymní poradenství a podporu v pracovním prostředí.
Myslete na to, že i malý krok může mít dlouhodobý dopad - změna postojů je proces, který potřebuje stálý tlak ze strany veřejnosti.
Často kladené otázky
Proč je stigma duševních poruch v ČR silnější než v západní Evropě?
Historicky má česká společnost tendenci skrývat osobní slabosti. Nízká psychická gramotnost, nedostatek veřejných diskusí a méně viditelných pozitivních vzorů zvyšují strach a nedůvěru. Studie ukazují, že v ČR je pouze 15 % lidí, kteří mají blízkého známého s duševní poruchou, zatímco v UK je to až 33 %.
Jaký dopad má stigma na léčbu duševních onemocnění?
Lidé často odkládají nebo vůbec nevyhledají odbornou pomoc, aby se vyhnuli sociálnímu odsouzení. To prodlužuje dobu trvání onemocnění, zhoršuje prognózu a zvyšuje riziko komplikací, jako je samovražedné chování.
Kde mohu najít programy na destigmatizaci v Olomouci?
Místní charitativní organizace, jako je Česká liga psychoterapeutů, a univerzitní projekty z Masarykovy univerzity pravidelně pořádají přednášky a diskuzní workshopy. Aktuální informace najdete na jejich webových stránkách nebo v programu městské kultury.
Co je sebestigmatizace a jak ji překonat?
Sebestigmatizace je, když si osoba s duševní poruchou internalizuje negativní stereotypy a začne věřit, že není „normální“. Pomáhá terapie zaměřená na posílení sebehodnoty, podpora od rodiny a zapojení do komunitních skupin, kde sdílí podobné zkušenosti.
Jaký je ekonomický dopad špatného duševního zdraví v ČR?
Podle Národního ústavu duševního zdraví jsou roční náklady spojené se špatným duševním zdravím v ČR ve výši miliard korun, zahrnující ztrátu produktivity, náklady na sociální péči a zvýšené výdaje na zdravotní služby.